Každé opatření ve zdravotnictví lze podrobit tzv. Rath testu. Ten spočívá v úvaze, jak by ho zneužil k vytunelování Rath, kdyby byl na libovolné správní pozici.
Například krajské nemocnice dnes úspěšně tuneluje skrze zbytečné, drahé a nemocnicím vnucené poradce, čemuž se nemá ani "poctivý" ředitel jak bránit: pokud cekne, Rath ho z pozice hejtmana odvolá. Rath ministr bude stejně tunelovat fakultní nemocnice, pokud nepřijde o pravomoc jmenovat jejich ředitele.
Jakmile bude nemocnice mít formu neziskové organizace, kde provozovatele bude ovládat Rath (budou to jeho lidé), opět má možnosti je tunelovat. Bude-li se nemocnice privatizovat a na průběh bude mít vliv Rath, při privatizaci přijde stát/kraj na buben.
Bude-li nemocnice řízena radou, jejíž členové bude jmenováni z více zdrojů, jež snad nedokáže ovládnout jeden člověk, je tu jistá minimální šance, že sám Rath ji nedokáže tunelovat. Z toho pohledu je návrh na přerod fakultních nemocnic na univerzitní přínosem. Na druhou stranu, jsem již notorický pesimista a jen čekám, co se tím politikům zase povede.
Za Ratha lze dosadit libovolného politika z jakékoliv strany. Jen Rath je dostatečně profláknutý.
Blog o neustálém zadlužování veřejných rozpočtů. No blog...publikované články s lehkým srdcem měním, doplňuji, opravuji nebo mažu, pokud jsem změnil názor, zastaraly nebo mne někdo přesvědčil o jejich hlouposti.
středa 30. listopadu 2011
úterý 29. listopadu 2011
Promarněná šance slovenských lékařů
Na Slovensku, stejně jako dříve v ČR, se organizovaní lékaři pokusili vydíráním svým odchodem vynutit vyšší mzdy.
Můj názor naznačuje již počáteční věta, přesto ho rozvedu: pokud by nešlo o akci organizovanou odbory, zatleskám jednotlivcům, kteří jsou schopni takto přistoupit k vyjednávání. Organizování odbory odsuzuji zejména z toho důvodu, že znemožňuje zaměstnavateli provést racionální výběr, koho nechat jít a koho si ponechat. Organizované hromadné odchody jsou jednoznačně vydíráním, kdy nejde o nepostradatelnost jednotlivců, ale jen zneužití poskytnutého vzdělání, praxe a přístupu k přístrojovému vybavení.
Proč jsem tento zápisek nazval "promarněnou šancí"? Protože vláda Radičové reaguje z pozice síly a zneužívá jakýsi ústavní paragraf, určený pro zcela jiné situace. Vyhlásila stav nouze, který ji opravňuje nutit občany nedobrovolně pracovat v zájmu veřejné ochrany.
Reakce zástupců lékařů na toto byla podle mne velmi hloupá. Odmítají se podrobit a riskují, že případné tragédie ponesou odpovědnost oni.
Přitom se jim nabízela výjimečná šance, jak s tímto arogantním zneužitím moci naložit. Stačilo prohlásit: "Souhlasíme, lidé nesmějí umírat, proto budeme dobrovolně a bez nároku sloužit v nemocnicích až do odvolání. Ale někdo za toto nese trestní zodpovědnost. Jestliže vláda a ředitelé nemocnic deklarují řešitelnost během deseti dnů, o výpovědích věděli dva měsíce a přesto nechali situaci dojít tak daleko, dopustili se svou nečinností trestného činu veřejného ohrožení. A v případě neštěstí dokonce ublížení na zdraví z nedbalosti. Policie má k dispozici veřejné přiznání vládních představitelů, nechť tedy koná."
To by ale mohlo vést jen k trestnímu stíhání viníků, nikoliv navýšení platů. Tak proč se namáhat...
A nezbývá mi než poukázat na systémový defekt, kdy lidé vystudují bezplatně na lékaře a následně mají možnost odejít do ciziny. Řešením je školné na vysokých školách formou půjčky, kterou by stát umořoval vybraným oborům výměnnou za práci pro stát.
Můj názor naznačuje již počáteční věta, přesto ho rozvedu: pokud by nešlo o akci organizovanou odbory, zatleskám jednotlivcům, kteří jsou schopni takto přistoupit k vyjednávání. Organizování odbory odsuzuji zejména z toho důvodu, že znemožňuje zaměstnavateli provést racionální výběr, koho nechat jít a koho si ponechat. Organizované hromadné odchody jsou jednoznačně vydíráním, kdy nejde o nepostradatelnost jednotlivců, ale jen zneužití poskytnutého vzdělání, praxe a přístupu k přístrojovému vybavení.
Proč jsem tento zápisek nazval "promarněnou šancí"? Protože vláda Radičové reaguje z pozice síly a zneužívá jakýsi ústavní paragraf, určený pro zcela jiné situace. Vyhlásila stav nouze, který ji opravňuje nutit občany nedobrovolně pracovat v zájmu veřejné ochrany.
Reakce zástupců lékařů na toto byla podle mne velmi hloupá. Odmítají se podrobit a riskují, že případné tragédie ponesou odpovědnost oni.
Přitom se jim nabízela výjimečná šance, jak s tímto arogantním zneužitím moci naložit. Stačilo prohlásit: "Souhlasíme, lidé nesmějí umírat, proto budeme dobrovolně a bez nároku sloužit v nemocnicích až do odvolání. Ale někdo za toto nese trestní zodpovědnost. Jestliže vláda a ředitelé nemocnic deklarují řešitelnost během deseti dnů, o výpovědích věděli dva měsíce a přesto nechali situaci dojít tak daleko, dopustili se svou nečinností trestného činu veřejného ohrožení. A v případě neštěstí dokonce ublížení na zdraví z nedbalosti. Policie má k dispozici veřejné přiznání vládních představitelů, nechť tedy koná."
To by ale mohlo vést jen k trestnímu stíhání viníků, nikoliv navýšení platů. Tak proč se namáhat...
A nezbývá mi než poukázat na systémový defekt, kdy lidé vystudují bezplatně na lékaře a následně mají možnost odejít do ciziny. Řešením je školné na vysokých školách formou půjčky, kterou by stát umořoval vybraným oborům výměnnou za práci pro stát.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)