Rath test

Každé opatření ve zdravotnictví lze podrobit tzv. Rath testu. Ten spočívá v úvaze, jak by ho zneužil k vytunelování Rath, kdyby byl na libovolné správní pozici.

Například krajské nemocnice dnes úspěšně tuneluje skrze zbytečné, drahé a nemocnicím vnucené poradce, čemuž se nemá ani "poctivý" ředitel jak bránit: pokud cekne, Rath ho z pozice hejtmana odvolá. Rath ministr bude stejně tunelovat fakultní nemocnice, pokud nepřijde o pravomoc jmenovat jejich ředitele.

Jakmile bude nemocnice mít formu neziskové organizace, kde provozovatele bude ovládat Rath (budou to jeho lidé), opět má možnosti je tunelovat. Bude-li se nemocnice privatizovat a na průběh bude mít vliv Rath, při privatizaci přijde stát/kraj na buben.

Bude-li nemocnice řízena radou, jejíž členové bude jmenováni z více zdrojů, jež snad nedokáže ovládnout jeden člověk, je tu jistá minimální šance, že sám Rath ji nedokáže tunelovat. Z toho pohledu je návrh na přerod fakultních nemocnic na univerzitní přínosem. Na druhou stranu, jsem již notorický pesimista a jen čekám, co se tím politikům zase povede.

Za Ratha lze dosadit libovolného politika z jakékoliv strany. Jen Rath je dostatečně profláknutý.

Promarněná šance slovenských lékařů

Na Slovensku, stejně jako dříve v ČR, se organizovaní lékaři pokusili vydíráním svým odchodem vynutit vyšší mzdy.

Můj názor naznačuje již počáteční věta, přesto ho rozvedu: pokud by nešlo o akci organizovanou odbory, zatleskám jednotlivcům, kteří jsou schopni takto přistoupit k vyjednávání. Organizování odbory odsuzuji zejména z toho důvodu, že znemožňuje zaměstnavateli provést racionální výběr, koho nechat jít a koho si ponechat. Organizované hromadné odchody jsou jednoznačně vydíráním, kdy nejde o nepostradatelnost jednotlivců, ale jen zneužití poskytnutého vzdělání, praxe a přístupu k přístrojovému vybavení.

Proč jsem tento zápisek nazval "promarněnou šancí"? Protože vláda Radičové reaguje z pozice síly a zneužívá jakýsi ústavní paragraf, určený pro zcela jiné situace. Vyhlásila stav nouze, který ji opravňuje nutit občany nedobrovolně pracovat v zájmu veřejné ochrany.

Reakce zástupců lékařů na toto byla podle mne velmi hloupá. Odmítají se podrobit a riskují, že případné tragédie ponesou odpovědnost oni.

Přitom se jim nabízela výjimečná šance, jak s tímto arogantním zneužitím moci naložit. Stačilo prohlásit: "Souhlasíme, lidé nesmějí umírat, proto budeme dobrovolně a bez nároku sloužit v nemocnicích až do odvolání. Ale někdo za toto nese trestní zodpovědnost. Jestliže vláda a ředitelé nemocnic deklarují řešitelnost během deseti dnů, o výpovědích věděli dva měsíce a přesto nechali situaci dojít tak daleko, dopustili se svou nečinností trestného činu veřejného ohrožení. A v případě neštěstí dokonce ublížení na zdraví z nedbalosti. Policie má k dispozici veřejné přiznání vládních představitelů, nechť tedy koná."

To by ale mohlo vést jen k trestnímu stíhání viníků, nikoliv navýšení platů. Tak proč se namáhat...

A nezbývá mi než poukázat na systémový defekt, kdy lidé vystudují bezplatně na lékaře a následně mají možnost odejít do ciziny. Řešením je školné na vysokých školách formou půjčky, kterou by stát umořoval vybraným oborům výměnnou za práci pro stát.

Úvahy nad změnou volebního systému

Dnes jsem četl zajímavý komentář na téma volebního systému.

Autor se zabývá úvahami o českém volebního systému a přiklání se k názoru, že většinový jednokolový systém do jednokomorového parlamentu by byl lepší než současný stav.

S argumenty kritizujícími slabiny parlamentního systému lze souhlasit, se závěry již ne tak jednoznačně.

V první řadě při kritice poměrného systému je ignorován fakt, že za slabiny našich posledních vlád mohou PRÁVĚ většinové prvky v něm obsažené:

1. Kdyby neprobíhalo přepočítávání hlasů ve prospěch větších stran a republika nebyla uměle rozdělena na volební obvody, koalice by měly silnější většinu v parlamentu, jen jinak uspořádanou.
   
   



2. kdyby neexistovala hranice 5% pro vstup do parlamentu, voliči by si daleko méně vybírali "menší zlo" a více volili to, co jim skutečně vyhovuje. Strany by byly nuceny se více držet svého volebního programu.

Důkazem budiž data přepočítávající výsledky voleb 2006 (zdroj), ze kterých vzešla jedna z nejslabším vládních koalic. Přepočet je proveden na jedno obvod při zachování d'Hondtovy metody zvýhodňující velké strany.

Srovnání mandátů (s 5% hranicí)

	14 obvodů	1 celorepublikový obvod
ODS	81	76
ČSSD	74	69
KSČM	26	27
KDU-ČSL	13	15
SZ	6	13

Síla nejčasteji zmiňovaných koalic (s 5% hranicí)

	14 obvodů	1 celorepublikový obvod
ODS+KDU+SZ	100	104
ODS+CSSD	155	145
CSSD+KDU+SZ	93	97
CSSD+KSCM	100	96

Mandáty při celorepublikovém obvodu a zrušení 5% hranice

Potenciální "pravicová" koalice by tedy měla 107 mandátů.
ODS	73
ČSSD	67
KSČM	26
KDU-ČSL	15
SZ	13
SNKED	4
NEZ/DEM	1
NEZ	1

Bod dvě je současně argumentem proti většinovému systému a vysvětluje i autorem odmítanou větu o negativním vlivu většinového systému na politickou kulturu. Dokud se volič bojí ztráty hlasu, vybírá z potenciálních vítězů toho, jež mu nejméně škodí.

Autorem kritizovaný ústup od programu kvůli kompromisu tak vlastně probíhá již na úrovni voliče. To by samo o sobě nebylo horší než současný stav, potíž je právě ona volba "menšího zla". Volič místo pozitivního programu volí oponenta toho nejhoršího programu. A politická kultura trpí, protože postačuje se vymezit proti silnému protivníkovi, přičemž strany ztrácí jakoukoliv motivaci řešit vnitrostranické problémy (evidentní tunelování a pod.).

Příkladem budiž polarizace na ODS a ČSSD. Obě strany se vymezují v sociální oblasti a ve většinovém systému i našem poměrném s většinovými prvky jim toto vymezení postačuje. Přitom obě strany doslova trpí neřešením korupčních afér a navázaností na stejné lobbistické skupiny.

Za pravdu dávám autorovy v tom, že výměna současného dvoukomorové parlamentu za jednokomorový s většinovým volebním systémem by byla pokrokem. Nesouhlasím ale s výhodami jednokolového systému prostě proto, že zvyšuje opět pocit volby "menšího zla". Dvoukolový umožňuje alespoň v prvním kole volit toho, koho skutečně chci.

Mnohem zajímavější mi připadá nápad většinových dvou-mandátových volebních obvodů, který je zmíněn v diskuzi pod článkem. Rozdělit republiku na volební obvody a zde dvoukolově volit více poslanců. Takový systém by snižoval negativní dopady volby "menšího zla". V prvním kole by volič bez obav propadnutí hlasu volil toho, jež je mu skutečně názorově blízký. A ve druhém by nehrozilo, že nejsilnější kandidát vypadne jen proto, že je nesnášen větší skupinou, než jakou zastupuje.

Přičemž při úvahách o změně volebního systému by bylo vhodné posílit prvky přímé demokracie. Příklad Švýcarska dokazuje, že občané mají sklony k menším vládám a vyrovnaným rozpočtům. Tedy pravému opaku k tomu, co nám je jako argument proti přímé demokracii bulíkováno.

Koncepce veřejné dopravy v Praze odolné proti stávkám

V rámci PID by měla do budoucna být přijata koncepce, která by co nejvíce zajistila stabilitu poskytování přepravních služeb. Je evidentní, že jeden moloch v podobě Dopravního podniku hlavního města Prahy (DPP) je rizikovější než desítky menších firem. Zejména z důvodu možných stávek zaměstnanců.

Základem koncepce by proto mělo být postupné utlumení autobusových linek zajišťovaných DPP ve prospěch linek zajištěných soukromými přepravci. Již dnes takové spoje existují, typicky některé příměstské linky zajišťuje Veolia Transport.

Ideální cílový stav by vypadal tak, že by alespoň autobusovou dopravu ve městě zajišťovalo pět až deset menších firem, přičemž žádná by neměla dominantní postavení. Jedním z nich by mohl a nemusel být DPP.

Prvním krokem by mělo být zmražení nabírání nových zaměstnanců na pozice řidičů autobusů v DPP a případný pronájem přebytečného vozového parku soukromníkům. To by zajistilo pozvolný přechod na nový model bez nutnosti propouštět nebo provádět jiná radikální opatření.

Současně by vozový park neměl být obnovován a doplňován. Beztak žádná společnost vlastněná veřejností neumí šetřit a nakupovat levně.

Kromě firem jako Veolia by mohlo být poskytovatelem i například družstvo sdružující řidiče či obdoba dispečinkových TAXI služeb, zajišťujících kooperaci desítek OSVČ.

Zmíněná opatření zajišťují robustnost pouze autobusové přepravy, nelze je aplikovat na metro a tramvaje. Přesto samotné autobusy jsou schopny zabránit úplnému kolapsu veřejné dopravy v případě, že ostatní dopravní prostředky budou ochromeny.

Současně by konkurence provozovatelů na trhu práce zajistila reálnou mzdu řidičům autobusů. Reálnou, tedy nikoliv vystávkovanou či administrativně stanovenou.