Fakta ke kauze Drobil

Po zveřejnění kauzy tunelování SFŽP vypukla nebývalá aktivita manipulovat fakty a celé to strhnout na polaritní bitku mezi politickými stranami.

Nějak podobně se povedlo zamést Kubiceho zprávu. Ačkoliv ta mluvila o prorůstání mafie do politických špiček a vinila téměř stejnou vinou ODS a ČSSD, tyto dvě strany ji svorně zvrátily v nenávistné napadání svých příznivců. Přičemž její obsah byl zapomenut.

Nyní se děje něco obdobného. Místo řešení přiznaných zločinů na audio nahrávkách, řeší se hlouposti: "chtěl Michálek vydírat?", "věděl o Michálkovi John?", "Nenadrobil někdo Drobilovi?". Jakoby některá z nich cokoliv měnila například na přiznaném 3mld tunelu skrze pražskou čistírnu odpadních vod. Obzvláště šikovný je v tomto směru ministr Drobil, který tímto způsobem celkem schopně odvádí pozornost od podstaty.

Proto si dovolím sepsat jednotlivé role tak, jak vyplývají z dosud zveřejněných důkazů a nikoliv z podstrčených dohadů:

úředník Michálek - oznámil korupci. Pravděpodobně ji chtěl řešit a nikoliv vydírat, protože jinak by těžko nejdříve obešel hlavní předvolební ikony protikorupčního tažení vlády (Nečas, John). Možná si chtěl zištně udělat dobré jméno, na jím získaných důkazech to ale nic nemění.

ministr John - na Michálkovo soukromé upozornění reagoval radou, nejdříve sehnat důkazy, a pak teprve se obrátit na policii. Od ministra vnitra podivné, nicméně realistické. Ať už šlo o hloupost, neschopnost nebo nejlepší možnou radu, nakonec díky ní existují nějaké konkrétní důkazy ve formě audionahrávek. Evidentně tedy neměl v úmyslu vše zamést pod kobereček.

premiér Nečas - na upozornění reagoval tak, že vše obratem vyzradil hlavnímu podezřelému (Drobilovi). Dle slov ministra ho seřval, ať si svého úředníka srovná a vyřeší si to u sebe. Velmi podivné chování, řekl bych dokonce podezřelé.

ministr Drobil - sice jednou větou odkázal Michálka na policii, poté ale silně tlačil na zničení důkazů a nabízel za to, plus za vyklizení pozic, post náměstka. Vůbec ho chování jeho poradce nezajímalo a ani nepřekvapilo, naopak tlačil na Michálka, aby spolupracoval nebo vyklidil pozici.
Stačí si přečíst přepis rozhovoru Drobila s Michálkem. Nyní tak inteligentně se vyjadřující ministr Drobil tehdy zaujímal zcela jiné postoje.

Knetig, poradce Drobila - na nahrávkách se otevřeně přiznává k tunelování fondu ve prospěch ODS a Drobilovy politické kariéry.

pražský magistrát: přes protesty TOP09 upozorňující na předraženost, odmítla koalice ODS a ČSSD zrušit tendr na čističku, o které poradce Drobila přiznává, že jde o tunel.

Vůbec současný pražský magistrát a obě "vládní" strany se chovají tak, jako by byly na školení demokracie u Putina. Demonstrovat nejde, protože prostor před radnicí je administrativně obsazen. Kritika čističky byla bagatelizována, protože nemá odborné technické úrovně. Volby byly zmanipulovány, ale co na tom. Obě strany nejen v Praze financují svou volební kampaň z peněz spravovaných celků, ale to je přeci v pořádku.

ČSSD se snaží teď zpětně od svého postoje distancovat a v parlamentu dokonce iniciují odvolání vlády. Že jsou sami v kauze namočení, vůbec neřeší. Přitom právě první náměstek primátora Březina je jeden z nejagresivnějších propagátorů tohoto tunelu.

ODS zaujala zakrývací taktiku. Nic se nestalo, hlavní problém není tunelování ale fakt, že někdo někoho nahrával. Drobil je oběť. Jeho jediné pochybení bylo personální, když dosadil Michálka, který vše vyzradil. Primátor Svoboda dokonce otevřeně lituje, že se nepodařilo ony 3mld zatím ukrást.

TOP09 v kauze figuruje ve dvou odlišných rovinách. První jsou zastupitelé na pražském magistrátu, kteří bojují s Tůmou v čele proti tunelům organizovaným ODS a ČSSD. Zmiňovaná předražený čistička je jen jeden z nich.
Ve druhé rovině je Kalousek a řekněme státní úroveň, kdy TOP09 nijak netlačí na prošetření celé kauzy. Možná za tím stojí osobní zainteresování Kalouska na ekozakázce, kdy potřebuje podporu ODS. Nebo prostě jen obava z pádu vlády.

Prezident Václav Klaus asi při sledování kličkování Drobila a dnešní zamáčkl slzu dojetí, podpořil ho, nostalgicky vzpomínaje na svůj podobný kousek nazvaný Sarajevský atentát.Tehdy také obratně zvrátil dokázanou korupční kauzu s financováním své strany v nesmyslné hádky, zda je nebo není fér taková fakta zveřejnit, když on zrovna trávil čas v zahraničí.

Možná to byl také milník který rozhodl o dalším směřování přístupu ke korupci politiky na další dekády. Místo trestu a zapomnění, oposmlouva a skrytá spolupráce ODS a ČSSD na všech významných otázkách a pro voliče hádky o banalitách.

Doplněno:

Kauza Drobil měla zůstat u ledu. Žalobkyně dostala pokyn nevyšetřovat

ODS platí předvolební kampaň vytunelovanými penězi!

Tuneláři z pražské ODS se opět nezapomněli připomenout: Tento týden budou letošní druhé volby, a tak občané Prahy 10 opět dostali do kaslíků barevný 48 stránkový časopis vyzdvihující úspěchy pražské ODS. A opět i DVD s obdobným tématem, kde Genzera se Suchánkem tentokrát nahradila Morávková. A opět v týdnu před volbami, to je panečku náhoda!

Vše vytvořené a rozeslané za obecní peníze, jak jinak. I takhle lze snižovat stranické náklady na předvolební kampaň. Kéž by už tyhle zloděje někdo z radnic a magistrátu definitivně vykopal!

Na Praze 10 jsou volby manipulovány stejně jako volby do pražského magistrátu. Volební obvod je uměle rozdělen na čtyři menší po devíti volených zastupitelích, takže pro volební úspěch je nutné dosáhnout více než 11% podpory.

Bohužel je nepravděpodobné, že by se podpora ODS propadla pod tuto hodnotu. Bylo by příjemné vidět naplnění přísloví: "kdo čím zachází, tím také schází" či "kdo jinému jámu kopá, ...".

Stavebním spořením stát podporuje banky a ne bytovou výstavbu

Stavební spoření mělo původně sloužit jako podpora bytové výstavby. Bohužel dnes je tomu tak jen v omezené míře a tento instrument slouží většinou jen jako lépe úročené vkladové účty.

Stát by měl podporovat pouze bytovou výstavbu

Řešením je státní podporu striktně provázat se spořením určeným k bytové výstavbě nebo ji zcela zrušit a ponechat jen dotaci úroků úvěru, která je identická s hypotékami.

Argumenty spořitelen

Stavební spořitelny se brání navázání podpory pouze na bytovou výstavbu s poukazem na potřebu udržet dostatečné množství pouhých střadatelů k poměru s těmi, co si nakonec vezmou úvěr. Udávají poměr 1:6.

Toto je ale nesouvisející argument. Stačí, aby spořitelny poskytovaly střadatelům obdobné podmínky jako obdobné vkladové produkty na trhu a k žádnému odlivu nedojde!

A pokud by srazily dnes nesmyslně vysoké náklady na úroveň ostatních produktů na trhu, maximální výše spořící úložky střadatelů by nebyla limitována částkou, kterou stát ještě podporuje. Dnes nad státní podporu nespoří nikdo, protože stavební spořitelna takové vklady znehodnocuje.

Kam dnes mizí podpora?

Většinu státní podpory spolkne provize za zprostředkování a zisk stavební spořitelny. K samotnému střadateli se dostane jen zlomek této částky.

Pokud by se střadatel zavázal ukládat peníze na vkladový účet nebo termínovaný vklady na podobně dlouhou dobu, jako tomu je u stavebního spoření, dosáhl by u bank velmi podobných podmínek i bez státní podpory.

Hlavní nákladový rozdíl mezi stavebním spořením a termínovaným vkladem je o provizi zprostředkovatele (ten kdo s vámi smlouvu podepíše) a vyšší marže stavební spořitelny.

Parametry spoření bez státní podpory

Představme si, že stavební spoření je vkladový produkt s těmito parametry:

1. První vklad na konci prvního roku smlouvy, termínovaný na pět let.


2. Druhý vklad na konci druhého roku smlouvy, termínovaný na čtyři roky.


3. Třetí vklad na konci třetího roku smlouvy, termínovaný na tři roky.


4. Čtvrtý vklad na konci čtvrtého roku smlouvy, termínovaný na dva roky.


5. Pátý vklad na konci pátého roku smlouvy, termínovaný na rok roky.


6. Šestý vklad na konci šestého roku smlouvy zanedbáme, i když většina stavebních spořitelen by si ho jistě několik týdnů ve skutečnosti nechala.

Stavební spořitelna by měla pro takového klienta nabízet lepší podmínky, než jsou nabízeny pro termínované vklady. To z toho důvodu, že dopředu poměrně dobře ví, kdy jaké peníze a za jakou cenu dostane.

Pokud pro srovnání použijeme úroky na nedotovaných termínovaných vkladech (čerpat můžeme například z tohoto přehledu), aktuálně nejlepší nabídka je 6% roční zhodnocení. Tedy na srovnatelné, jaké poskytují stavební spořitelny i se státní podporou.

Parametry úvěrů

Výhodnost úvěrů od stavebních spořitelen by měla stát na dvou pilířích.

1. historie klienta: spořitelna má šestiletou historii pravidelných splátek, podstupuje menší riziko než hypoteční banka


2. státní podpora: stát by měl úvěry na bydlení (nadále) podporovat stejně jako hypotéky. Budou-li tedy přijatelné hypotéky, stavební spořitelny by kvůli prvnímu bodu měli mít podmínky ještě lepší.

Zpackané školné

Zatím se objevují jen obrysy dohody koalice o podobě školného.
Bohužel tyto obrysy ukazují, že veškerý potenciál školného na vysokých školách bude promarněn a školné se stane jen dojnou krávou rozpočtu ve prospěch finančních institucí a zprostředkovatelů, v menší míře zvýší tok financí tekoucí do škol.

Co je špatně?

Preferované návrhy ukazují, že školné bude hrazeno zpětně. A to tak, že jen z nadprůměrného příjmu. Pokud absolvent během pěti let takového příjmu nedosáhne, zaplatí celé školné stát.
Logické důsledky:

1. Absolvent je motivován nic nedělat a flákat se. Pět let cestování a válení se se mu finančně vyplatí.


2. Pracovití absolventi budou mít na krku dluh, který opět oddálí reálnou šanci zakládat rodiny.


3. Studenti nemají důvod si vybírat pracovním trhem žádané obory. Školné žádným způsobem nemotivuje ke studiu něčeho smysluplného: když se neuživím, zatáhne ho stát.

Kvůli školnému se spustí celá mašinérie komerčních půjček. To vše místo aby student (žadatel) na zápisu ve škole zaškrtl políčko "chci půjčit" a škola tyto peníze inkasovala přímo od Ministerstva školství.
Logický důsledek:

• Tisíce zbytečných úředníků řeší něco, co mohly kompletně zajistit již stávající toky formulářů a peněz přidáním jednoho políčka.


• Každý zapojený institut si přidá svou marži, cena celého procesu se skokově navýší. Stačí se podívat na dnešní hospodaření penzijních fondů, které prožerou v lepších případech dvě třetiny zisku (6% státní dluhopis vs max 2% vyplacená klientům a to ještě část ztráty účetně ukryta v nákladech příštích období).


• Studenti i školy s tímto budou mít mnohem více běhání a administrativy.

Jak to mohlo vše krásně fungovat?

1. Paušálně stanovené školné ve výši 10K za semestr. O celou tuto částku snížit stávající podporu od státu.


2. Student by při každoročním zápisu zaškrtl, zda chce nebo nechce státní půjčku. Tam kde by to zaškrtl, stát by posílal na studenta o těch 10K víc a evidoval by je jako nízkoúročenou (o inflaci) půjčku vůči studentovi.


3. Školné by se stalo splatným okamžitě, případně třeba rok po ukončení studia. Všem, žádné nesmysly s výší platu!


4. A teď to nejzajímavější:
   
   • Tam, kde má stát politicky zdůvodnitelný zájem o absolventy, tzn. lékaře, mohl by jim nabídnout za práci ve státních nemocnicích každý měsíc umoření části dluhu. Takže vedle jimi oprávněně kritizovaných nízkých platů by měli bokem další peníze. Naopak ti, co odcházejí za lepším do Německa, státu by školné plně uhradili ze svého německého platu.
   
   
   • Pokud by absolvent měl děti, po dobu jejich výchovy (tedy až 26 let) by mu nenaskakoval úrok k dlužné částce. Fakticky to znamená, že místo současných 100+K by platil nějakou inflací za dekády znehodnocenou částku.
   
   
   
   Obě tyto motivace jsou jen mírné, přesto lepší než nic. A s očekávaným navyšováním školného by rostly i ony. Důležité je nastavit systém hned na začátku správně.
   

Důsledky

• Škola by měla stejně peněz jako dnes, stát by ani v hraničním případě nedával ani o korunu více. Pouhou změnou parametru snížení stávající podpory v bodě (1) by šlo toto změnit a školám pustit nějakou korunu navíc.


• Na celém procesu by neparazitovali žádní nový úředníci nebo komerční instituce.


• Studenti by byli motivováni vybrat si takový obor, kde za ně dluh bude umořovat stát nebo kde si na splátky vydělají. Koníčkovské obory by studovali opravdu jen ti, které to baví a stojí jim za to si na svůj koníček vydělat. Kvalita studentů i oborová struktura by tedy skokově povýšily.
  (aktualizováno: školné ovlivňuje britské studenty při výběru oboru)


• Do budoucna by existovaly dva parametry, přes které by šly zvyšovat příjmy do školství: státní podpora na studenta a paušální školné od studenta.

Bezděkův návrh "reformy" jen zavádí nový pilíř

Bezděkova komise zredukovala penzijní reformu jen v převedení prostředků do fondů. Pokud ale nastane očekávané a fondy budou fungovat obdobně jakou současné fondy penzijního připojištění, odliv prostředků pro zajištění stáří bude obrovský.

Protože pravidla jsou u připojištění brutálně nastavena PRO správcovské společnosti a zprostředkovatele a PROTI střadatelům.

Už to vidím:

• Stát donutí spořit např. 3% z příjmů (100 jednotek).


• K tomu přidá dalších 100 jednotek podpory. Na podporu se bude muset zadlužit.


• Penzijní fond půjčí státu 200 jednotek na 5% úrok. Za rok vydělá tedy 10jednotek.


• Pět dá zprostředkovatelům za uzavření smlouvy, 2 si nechá za aktivní správu, 1 padne na administrativu a ty zbývající připíše jako "zhodnocení" účastníkům.

Takže spouštět třetí pilíř bez opravy druhého (připojištění), znamená tunel. Lidé co připravili tuto reformu pracovali pro penzijní fondy a již jeden pilíř zmrvili!

A kde je předvolební slib Kalouska a Nečase, že reforma zohlední pracovitost a množství potomků? Základ reformy by měl spočívat v opravě prvního pilíře! To je daleko důležitější, než imaginární oddělení peněz státu a na důchody.

Proč imaginární?

• Penzijní fondy budou v případě bankrotu státu znárodněny.


• povinné spoření velmi zvyšuje cenu akcií nad jejich reálné hodnoty: tzv. krizové ceny třeba v DJIA jsou pořád velmi nadhodnoceny v poměru k ziskovosti. Důvodem je právě hromada prostředků ve fondech určených pro klidné stáří. Bublina ale může kdykoliv splasknout.


• Pokud budou fondy investovat do státních dluhopisů, je to víceméně dnešní stav-náklady na penzijní fond a zrpostředkovatele.

Strany chtějí limity na kampaně

ČSSD údajně utratila za prohrané volby 350M Kč a začala nejvíce volat po zákonné omezení výdajů na předvolební kampaně.

Problém vidím v tom, že těch 350M od ČSSD se týká maximálně peněz hrazených ze stranické kasičky.

Například kraji hrazené poplatky v nemocnicích jsou také jen volební kampaň ČSSD, jsou ve stovkách milionů korun a nikdo je nezapočetl.

Nejsou v tom sami, veřejné peníze se zneužívají všude. V Praze má každá městská část noviny či časopis, který má za úkol propagovat starostu (ODS). Stejně tak se pořádají lokální "dny Prahy XX", kde omšelý umělci zpívají a baví návštěvníky. Ztrátové, dotované, za peníze obce a propagující starosty. Na desítce je to dokonce s ohňostrojem.
V týdnu před volbami mi ODS poslala mapu P10 se zvýrazněnými svými úspěchy. A DVD, kde mě je Suchánek "barvitě" (asi, nepouštěl jsem, soudím podle obalu) popisuje. Samozřejmě za obecní peníze.

Takže omezit výdaje stran, proč ne. Akorát takové administrativní opatření se bude stejně obcházet skrze tuhle letáky zadarmo, tuhle sleva od mecenáše, tuhle inzerce placená třetí stranou (nebo v Haló novinách za milion) atd.

Mnohem důležitější mi připadá omezit výdaje na propagaci tekoucí z veřejných prostředků. Tam by stát zákazem ušetřil miliardy ročně. Např. obecní představitelé nechť se propagují na webu, beztak obecní stránky mají všechny obce a ty větší pevně placeného webmastera. Menší mohou blogovat zadarmo, systémů na to existuje na webu mraky.

Pomoc Řecku je finanční injekcí bankám a životu na dluh

Jaký je rozdíl, mezi úspornými škrty Řecka v případě bankrotu a v případě schválené tříbilionové pomoci?

Varianta transparentní bankrot

Dopady případného bankrotu Řecka lze vnímat v několika rovnách:

• dopady na věřitele


• dopady na Řeky


• dopady na schopnost vlád se zadlužovat

Ztráty pro věřitele

Řecký bankrot by způsobil strašné ztráty věřitelským bankám, zejména z Německa a Francie. Stát by vyhlásil insolvenci, pozastavil jakékoliv splácení dluhů. Následně by nabídl věřitelům zlomek půjčených peněz s mnohaletým neúročeným odkladem (něco takového provedla Argentina).

Dopady na řadové Řeky

Drastické škrty, likvidace přebujelé státní sféry, ořezávání důchodů.
Po bankrotu by Řecku nikdo nepůjčil, takže by stát vyplácel jen to, na co opravdu má. Nějaké minimální důchody. Platy značně snížené a jen zaměstnancům, které opravdu potřebuje.
Mít vlastní měnu, tak jen propustí zbytečné zaměstnance a zbytek zařídí inflace a devalvace.
Nějaké drobné na provoz by jistě poskytla EU, bylo by to ale nesrovnatelně méně, než je schváleno dnes.

Dopady na hospodaření vlád

Pokud by konečně dostali věřitelé přes čumák, velmi by se rozmýšleli, komu půjčit. Jak by rostla cena dluhu a klesala schopnost vůbec nějaké peníze sehnat, vlády by byly motivovány hospodařit jen s tím, co opravdu mají.

Varianta tři biliony "pro Řecko"

Výše jsem popsal, jaké dopady by pro Řeky měl státní bankrot a že se příliš neliší od toho, co po nich EU a MMF tak jako tak chtějí.

Tak kam půjdou všechny peníze navíc?

Do splácení starých dluhopisů, které by byly jinak bezcenné. Takže německý daňový poplatník si bude utahovat opasek, aby německé banky dostaly zpět své investované peníze a ještě na tom vydělaly na úrocích.

Věřitelé jako škůdci daňového poplatníka

Jste investor a máte možnost koupit dluhopisy nějaké firmy. Na co ty peníze potřebují? Investiční příležitost, rozšiřování výroby, pokrytí nenadálé události? Ne, chtějí vyplatit mimořádnou prémii představenstvu a 13. plat zaměstnancům. Půjčíte jim své peníze? Uvěříte, že firma co si letos nevydělá ani na platy a odměny, dokáže v příštích letech vydělat navíc na splátky?

Představme si systém, kde věřitel nese skutečně riziko a vše se neřeší zestátněním ztrát.
Potom takový investor bude vykonávat kontrolní funkci pro akcionáře dlužníka nebo pro občany zadlužujícího se státu. Vláda ani vedení takové firmy nebude mít šanci sehnat na trhu peníze na kroky, které nebudou směrovat ke zlepšení situace firmy nebo státu.

Bohužel dnes je tomu v mnoha případech naopak. Pravidla systému přímo vybízejí ignorovat rizika a doslova cpát peníze tam, kde je nejvyšší výnos. Bez ohledu na spojené riziko. Protože riziko vždy na sebe přebere stát (seskupení států). Příkladem mohou být Konsolidační banka (v mnoha podobách v celém světě při hypoteční krizi), pojištění vkladů v bank ve stoprocentní výši nebo právě odvracení ozdravného bankrotu pro Řecko.

Není to ani rok, co banky dostaly stamiliardové injekce a už je to tu zase. A šance odvrátit trend ztráty konkurenceschopnosti Evropy je opět v nedohlednu.

Komunisté, ODS a ČSSD společně potvrdili tunel 70mld

Komunisté, ODS a ČSSD společnými hlasy zamítli návrh na nápravu protiústavně schváleného zákona odírajícího daňové poplatníky přibližně o sedmdesát miliard korun.

To v situaci, kdy má ČR rekordní rozpočtový deficit a chystá se plošné zvyšování daní.

podrobnosti:

Porušili ústavu kvůli ČEZu

Martin Roman vs domácnosti 2:0

Tak a teď po společné práci hurá do voleb!

• ODS nás bude strašit zadlužováním a komunisty


• ČSSD nás bude přesvědčovat o nutnosti boji s korupcí a tuneláři, zejména s těmi z ODS


• komunisté budou utěšovat důchodce a nezaměstnané, že za nedostatek peněz mohou vládnoucí polistopadové strany

...a cca 70% voličů jim na to skočí.

Hysterie kolem Topolánka

V české politice právě proběhla věc dosud nevídaná: úspěšný mediální i politický tlak na odstoupení volebního lídra politické strany.

Důvodem jsou jeho výroky pronesené v neformálním rozhovoru s gay magazínem a směřované na adresu premiéra Fišera a katolické církve.

Co vlastně řekl?

O premiérovi se Topolánek vyjádřil slovy je to Žid, proto vždy před tlakem couvne.

Z tohoto výroku já dokážu dovodit pouze to, že Topolánek spojuje charakterové vlastnosti s národností. To ale platí pro 90% české populace!

Navíc v případě Fišera byl nosnou myšlenkou výroku fakt, že jde o slabého člověka. Tak slabého, že nevydrží žádný nátlak.

V souvislosti s nedávným bezprecedentním tlakem na tehdejšího ministra Dusíka, nelze než s tímto souhlasit. Snaha přinutit ho vydat silnou lobby prosazované rozhodnutí, bez dodržení legislativou požadovaných postupů, toto tvrzení dostatečně dokazuje.

Mohu tedy s klidným svědomím vzkázat dotčenému synovi pana premiéra: váš otec již není slušný člověk. Protože slušný člověk by tlaku buď čelil nebo rezignoval. Příkladem slušného člověka budiž exministr Dusík.

Katolická církev získala svůj vliv vymýváním mozků

Opravdu je třeba toto nějakým způsobem v ateistickém státě obhajovat?
Bez výhrad se pod to podepíši.

Co je špatně?

Špatné není to, že Topolánek musel vyklidit politické pozice. Špatné je, že tak učinil na základě zcela nesmyslných důvodů.

Že někde v hospodském rozhovoru spojil charakter člověka s jeho národností. Kdo z nás to nikdy neudělá? A není to nakonec pravda? Eurodemokracie nám zakazuje tímto směrem uvažovat, ale důkazy o spojnici národnost->zvyky->výsledky vidíme všude kolem nás. Navíc mě jeho výrok nijak nenávistný nepřijde.

Ale česká media se tohoto tématu uchopila naplno. Česká republika je před volbami, jsou známi kandidáti na post poslance do parlamentu a já odhaduji, že polovina z nich má nějaký škraloup v podobě menšího či většího soukromého tunelu.

Čeští "investigativní" novináři místo jejich prověřování a kritizování věnují veškerý prostor bulvárnímu tématu, který tak maximálně porušuje euroblbost v podobě snahy o politickou korektnost.

Topolánek měl odstoupit pro své vazby na osoby využívající stát a veřejné finance jako dojnou krávu. Za to, že udělal kozla zahradníkem na ministerstvu dopravy. Že nezatočil s dlouholetou praxí na MPO, které je korupcí prolezlé skrz na skrz. A z mnoha podobných důvodů.

Ale to vše bez problémů ustál, vaz mu zlomilo pár neškodných vět pronesených v neformálním polosoukromém prostředí. Jeho političtí konkurenti jako Pavel Tunel Bém nebo Jiří Mafie Paroubek a mnozí další jsou proti němu evidentně svatí.

Poučení pro politiky tedy z toho plyne: tunelujte, rozhazujte, zadlužujte, ale proboha buďte zcela politicky korektní.

Zaměstnanec vs OSVČ - sociální odvody

K tomuto tématu lze dodat jenom jedno:
Když chcete stejné podmínky pro zaměstnance a živnostníky, zrušte zákoník práce!.

Ať se lidé pronajímají za stejných podmínek jako OSVČ, prostě zlegalizmuje švarc systém a postavme ho jako jediný způsob zaměstnávání. Já jsem pro (bez ironie).

Existují některé výjimky, kdy skutečně dnes jsou OSVČ zvýhodňovány: zcela konkrétně stanovení výše základu pro mateřskou. To není ale problém z principu, jen špatně nastavené parametry zákona.

Co na to odbory?

Odbory by přišly o smysl své existence, takže pokrytecky budou proti. Najednou by se zjistilo, že sice poklesly odvody, ale také razantně čerpání různých dalších výdobytků. Zcela konkrétně by poklesly náklady na zdravotní pojištění - který OSVČ si zbytečně marodí, když přijde o zakázky a nic za to nedostane?
A zaměstnancům by vzrostly razantně výdělky. Najednou by nebyly potřeba rezervy na nemoci, odstupné, stávky a další ztráty způsobené odbory. On zákoník práce je pěkně drahá záležitost!

OSVČ není zaměstnanec, ale firma!

Pánům z odborů to nikdo neřekl, ale OSVČ je jen jiná forma firmy. Jako živnostník se nesrovnávám se zaměstnanci ale s jinými firmami!

Dnes je pro mne výhodné být OSVČ hlavně proto, že nemusím vést účetnictví a díky paušálům mám lehce nižší daně, za které navíc i něco dostanu. Konkrétně do daní počítám i sociální a zdravotní odvody za které mám lékařskou penzi a velmi nepravděpodobnou vyhlídku na starobní důchod.

Pokud se pravidla změní a znevýhodní tuto právní formu podnikání, tak na to zareaguji. Nebudu OSVČ, ale budu právnická osoba, třeba s.r.o. A nebo taky ltd., ale to nemá cenu těmhle lidem vysvětlovat.

Státní dluhopisy pro občany snadno, rychle a s nulovými náklady

Stát zdá se odpískal projekt státních dluhopisů, které měly být prodávány státem přímo občanům.

Přitom podle původních plánů si od toho sliboval levnější financování svého narůstajícího dluhu. Občané neberou dluhový vývoj příliš vážně, o čemž svědčí pravidelné předvolební chování stran, kdy se snaží voličům zaimponovat rozhazováním a ne úsporami. Byli by proto optimálními věřiteli.

Politici oprávněně kritizovali nepřipravenost projektu předloženého úřednickou vládou. Ta byla typicky česká:

• předražená pochybná státní zakázka na software


• spory jak a za jakou cenu budou dluhopisy prodávány: další pochybný tunel jako cena datových zpráv


• podivná pravidla pro dluhopisy, které neměly mít danou splatnost ale měly být zpětně vykupovány na požádání. Touto vlastností se zásadně lišily od jakýchkoliv stávajících dluhopisů a podobali se spíše spořícím účtům.
  

A zde je má pointa toho, jak by si stát mohl půjčovat peníze zcela bez vedlejších nákladů a prostoru pro tunelování a obohacování se skrz spřátelené firmy: skrze spořící účty u komerčních bank.

Jak lze totéž udělat jednoduše a bez nákladů pro stát

• Stát nabídne všem bankám oprávněným podnikat na jeho území vést státní spořící účty pro občany. Banky mohou a nemusí na toto přistoupit. Nikdo je nenutí, mohou upřednostňovat své produkty nezapojit se. Že by se nezapojila žádná banka? To upřímně pochybuji, pro jednu jedinou by to byla obrovská konkurenční výhoda.


• Vklady na spořící účet budou banky automaticky přeposílat na účet státu u ČNB. Výběry budou z tohoto účtu naopak inkasovat. Neúročená výplatní lhůta bude maximálně týden (čtyři dny ČNB+tři dny banka), aby byl dostatek času pro převod prostředků a současně tak byla motivace střadatelů peníze bezdůvodně nepřelévat. O připisování úroku se bude starat komerční banka nebo ČNB, to je jedno.


• Poplatky za vedení státního spořícího účtu si banka zvolí zcela sama a bude je účtovat svým klientům. Takže stát bude mít provoz zdarma a cena služby nebude úředně (úplatně) stanovena. Bude ji určovat trh a konkurence mezi jednotlivými bankami. Stejně tak způsob vkladů bude zcela na bance: internetové bankovnictví, pobočky, prostě co jim a jejím klientům bude vyhovovat a za co budou ochotni oni platit.

Je tedy evidentní, že co stát chce dělat neskutečně složitě, lze udělat snadno. S nulovými náklady, daleko větší variabilitou a šíří služeb, která by přesně odpovídala poptávce zákazníků.

Klient čistě internetové banky by platil méně než klient vyžadující servis na překážce. Ale žádný úředník by nebyl tím, kdo zvolí jediný možný způsob a (přemrštěnou) cenu za něj.

Napište svůj názor k tomuto tématu do diskuze na Facebook

Investice Čína vs Západ, 3:0

Na politické úrovni se ČR nebo EU neustále cudně podbízejí Číně. U nás s tím asi začal sám Velký klimatolog profesor Klaus, ale ten problém bohužel českou kotlinu výrazně překračuje a zasahuje nejen Evropu, ale i USA.

Základní problém je podle mne v tom, že zatímco většina obyvatel Západu na spolupráci s Čínou prodělává, ekonomické špičky jsou na tom opačně. Přesun veškeré výroby do Číny je v zájmu výrobců šetřících náklady, nikoliv obyvatel států, které průmysl opouští.

Jak dnes probíhá obchodní spolupráce Západu a Číny?

"My" tam postavíme jeden objekt (cukrovar, elektrárnu, v evropském pojetí "My" třeba magnetické rychlovlaky), který oni obratem 10x zkopírují, naučí se to a nakonec začnou vyvážet a konkurovat nám na třetích trzích.

Oni sem v rámci vzájemného obchodu vyvezou své zboží, navíc v násobně větší hodnotě (i té podceněné) než my k nim. Díky podhodnocené ceně se nevyplatí zde nic vyrábět, je lepší se účastnit hry na bublinu přidané hodnoty (nákup za 100, prodej za 600, jéje my jsme produktivní). V podstatě se sami manévrujeme do podobného začarovaného kruhu, jakým trpí Afrika s dovozem dotovaných potravin z EU.

"My" investujeme tak, že tam postavíme novou fabriku, přivezeme novou technologii, možná kvůli tomu dokonce zavřeme něco tady a nahradíme obchodním zastoupením.

Oni investují způsobem, že skoupí naše firmy, které mají nějakou nesnadno nahraditelnou hodnotu. Ať jde o technologie nebo přirozený monopol, prostě vše co nelze z Číny dovézt. A jsou díky momentální situaci levně k mání.

Nebo aktuálně chtějí investovat do výroby energie ze slunce. Sluneční farmy vybaví čínskými kolektory a nechají si od nás vyplácet dotace příštích dvacet let. To vše s vynikající garantovanou návratností.

HDP, technologická nadřazenost a jiné iluze

Proti varování před přesunem výroby do Číny se ozývají obvykle tyto námitky:

• čínské HDP je velmi malé v porovnání se Západem, obzvláště při přepočtu na hlavu


• do Číny se přesouvá jen nenáročná výroba, výzkum a vývoj zůstává zde


• čínská levná světová fabrika plná otroků je výhodná i pro obyvatele Západu

Iluze o HDP

Stačí se zamyslet nad tím, jak to že nadpoloviční většinu peněz za spotřební zboží utrácíme za zboží Made in China a přitom je jejich HDP tak malé: i absolutně bez přepočtu na hlavu. Ano, je to proto, že se většina v sektoru spotřebního zboží je většina evropské přidané hodnoty tvořena přidanou hodnotou při prodeji čínského zboží!

A ta hodnota zatím peněžně přesahuje cenu, za kterou je to zboží Číňany dodáváno. Takže produkt vyrobený a dodaný do EU za cenu 100 jednotek se tu prodá za 600 jednotek. Evropský prodejce tedy papírově vytváří 5x vyšší hodnotu než čínský výrobce.

Až se Čína (=čínská vláda) rozhodne prodávat sama, jednoduše koupí např. hlavní sítě hypermarketů (za relativně směšné peníze) a tuto přidanou hodnotu si zabere pro sebe (kurzem juanu zvýší nákupky a sníží marže). Pak prodejní cenu sníží třeba na polovinu (300 jednotek), čímž zatopí uměle živené konkurenci. Stačí se podívat třeba na ceny z čínských shopů. Tam je již dnes cena daná především hmotností kvůli letecké dopravě, jinak je vše vlastně zadarmo (zlomek cen běžných u nás). EU žije z bubliny přidané hodnoty, která může ze dne na den prasknout.

Iluze o technologické nadřazenosti Západu

1. Drtivá většina spotřebního zboží není o vyspělé technologii. Koupíte-li si židli z Itálie nebo Číny, ta čínská nebude horší kvůli neschopnosti výrobce, nýbrž kvůli ceně, o kterou se pokouší. A dlouhodobě se rozdíl kvality mezi drahou a levnou židlí bude zmenšovat.
   Pokud česká firma zde zavře výrobu a přesune ji do Číny, obvykle tvrdí, že vývoj zůstává zde. Opravdu sorry, ale jestli si koupím čínské triko navržené českým návrhářem nebo čínským ani nepoznám. A o podobný vývoj jde v první řadě.
   


2. Čína umí vyrábět náročné technologie, navíc netrpí servítky zcizit nápady a má pro ně obrovský trh.
   Příkladem budiž magnetické rychlovlaky. Které státy mají firmy, co je umí vyrábět? Německo a Čína. A kolik jich má trh, kde se uplatní? Čína. Kdo bude za pět let tedy jedničkou v této oblasti?
   


3. Čína má obrovské přebytky víceméně bezcenných dolarů ze vzájemného obchodu se Západem. A nyní je chytře utrácí za západní technologické firmy, čímž může jakýkoliv náskok rychle smazat.

Iluze o výhodách levné světové fabriky pro konzumenty

1. Cena práce není obvykle hlavní nákladovou položkou výroby. Proto nebýt levné práce v Asii, výroba by zůstala na Západě a konečné ceny by se to dotklo jen v řádu desítek procent.
   
   

   Uvedu příklad výroby, kde mzda tvoří pětinu nákladů:

   
   
   
   
   • Dnes si firmy v mzdových nákladech konkurují přesunem do Číny a získávají tak úsporu nákladů, řekněme 12%.
   
   
   • Bez této možnosti by si v této položce konkurovaly jen na úrovni automatizace a náhrady lidské práce strojovou.
   
   
   
   
   
   
   Tak či onak, konečná cena by nebyla vyšší než řekněme o těch 12% a současně by na Západě zůstávala práce pro dnešní armády nezaměstnaných.
   Mimochodem, při nedávném (2007) sprostém (švindl se střídáním směn) vydírání Škody Auto odbory nějaký manager Škodovky hrozil větší automatizací výroby a tedy menší potřebou zaměstnanců. Hrozil tedy něčím, co jediné může dlouhodobě bránit přesunu výroby za levnější pracovní silou. Buď je tedy takový hlupák nebo si naopak uvědomuje, s jakými hlupáky vyjednává.
   


2. Díky šikovně udržovanému polštáři v přidané hodnotě (výroba a doprava do EU tvoří jen zlomek prodejní ceny) lze zatím značnou část nezaměstnaných z výroby přesunout na přeprodej čínského zboží, či služby s ním spojené: lokalizace, manuály, záruky, recyklace apod. Nic netrvá věčně a tento polštář může splasknout velmi rychle, například prostým rozhodnutím čínské vlády.
   
   Ta může například uvolnit kurz juanu nebo rozhodnout investovat naspořené biliony do vlastní distribuce čínského zboží na západ.
   Jak bezmocný potom bude evropský konkurující výrobce se můžeme podívat již dnes na příkladu s výrobce textilií.
   

   příklad:

   
   Vietnamský stánek nebo kamenná maloobchodní prodejna (Kik, Tesco atd) koupí tričko za 30,- Kč a prodávají za 150,-.
   Evropský výrobce nabízí tričko až za padesát korun (mzda tvoří velký podíl nákladů), tudíž od něj nevezmou.
   I když sám něco prodá přes svou vlastní síť nebo internet, maximum objemu půjde přes distributory a ty si díky šíři sortimentu konkurují pouze vzájemně, jeho drobné prodeje mohou ignorovat. Protože oni jsou tím, kdo je na špici distribuce a prodávají největší objem.
   

Dovětek o rasismu a šovinismu

V diskuzích jsem byl vícekrát označen za rasistu nebo podobně nařknut z nesnášenlivosti.

Já ale Číňany nepovažuji za méněcennou rasu. Nejen pro jejich historii, ale i pro způsob, jak šikovně si nyní s námi hrají jako s loutkami.

Kdybych byl rasista a přisuzoval inteligenci či hloupost rasovým příčinám, nutně bych musel za podřadnou rasu označit nás.

Protože jím nejsem, tak jen tvrdím, že jsme jen díky bohatství zlenivěli a zhloupli. A že demokracie v pojetí současné EU a USA je více o síle lobbistů ovládat masy.