Každé opatření ve zdravotnictví lze podrobit tzv. Rath testu. Ten spočívá v úvaze, jak by ho zneužil k vytunelování Rath, kdyby byl na libovolné správní pozici.
Například krajské nemocnice dnes úspěšně tuneluje skrze zbytečné, drahé a nemocnicím vnucené poradce, čemuž se nemá ani "poctivý" ředitel jak bránit: pokud cekne, Rath ho z pozice hejtmana odvolá. Rath ministr bude stejně tunelovat fakultní nemocnice, pokud nepřijde o pravomoc jmenovat jejich ředitele.
Jakmile bude nemocnice mít formu neziskové organizace, kde provozovatele bude ovládat Rath (budou to jeho lidé), opět má možnosti je tunelovat. Bude-li se nemocnice privatizovat a na průběh bude mít vliv Rath, při privatizaci přijde stát/kraj na buben.
Bude-li nemocnice řízena radou, jejíž členové bude jmenováni z více zdrojů, jež snad nedokáže ovládnout jeden člověk, je tu jistá minimální šance, že sám Rath ji nedokáže tunelovat. Z toho pohledu je návrh na přerod fakultních nemocnic na univerzitní přínosem. Na druhou stranu, jsem již notorický pesimista a jen čekám, co se tím politikům zase povede.
Za Ratha lze dosadit libovolného politika z jakékoliv strany. Jen Rath je dostatečně profláknutý.
středa, 30. listopadu 2011
úterý, 29. listopadu 2011
Promarněná šance slovenských lékařů
Na Slovensku, stejně jako dříve v ČR, se organizovaní lékaři pokusili vydíráním svým odchodem vynutit vyšší mzdy.
Můj názor naznačuje již počáteční věta, přesto ho rozvedu: pokud by nešlo o akci organizovanou odbory, zatleskám jednotlivcům, kteří jsou schopni takto přistoupit k vyjednávání. Organizování odbory odsuzuji zejména z toho důvodu, že znemožňuje zaměstnavateli provést racionální výběr, koho nechat jít a koho si ponechat. Organizované hromadné odchody jsou jednoznačně vydíráním, kdy nejde o nepostradatelnost jednotlivců, ale jen zneužití poskytnutého vzdělání, praxe a přístupu k přístrojovému vybavení.
Proč jsem tento zápisek nazval "promarněnou šancí"? Protože vláda Radičové reaguje z pozice síly a zneužívá jakýsi ústavní paragraf, určený pro zcela jiné situace. Vyhlásila stav nouze, který ji opravňuje nutit občany nedobrovolně pracovat v zájmu veřejné ochrany.
Reakce zástupců lékařů na toto byla podle mne velmi hloupá. Odmítají se podrobit a riskují, že případné tragédie ponesou odpovědnost oni.
Přitom se jim nabízela výjimečná šance, jak s tímto arogantním zneužitím moci naložit. Stačilo prohlásit: "Souhlasíme, lidé nesmějí umírat, proto budeme dobrovolně a bez nároku sloužit v nemocnicích až do odvolání. Ale někdo za toto nese trestní zodpovědnost. Jestliže vláda a ředitelé nemocnic deklarují řešitelnost během deseti dnů, o výpovědích věděli dva měsíce a přesto nechali situaci dojít tak daleko, dopustili se svou nečinností trestného činu veřejného ohrožení. A v případě neštěstí dokonce ublížení na zdraví z nedbalosti. Policie má k dispozici veřejné přiznání vládních představitelů, nechť tedy koná."
To by ale mohlo vést jen k trestnímu stíhání viníků, nikoliv navýšení platů. Tak proč se namáhat...
A nezbývá mi než poukázat na systémový defekt, kdy lidé vystudují bezplatně na lékaře a následně mají možnost odejít do ciziny. Řešením je školné na vysokých školách formou půjčky, kterou by stát umořoval vybraným oborům výměnnou za práci pro stát.
Můj názor naznačuje již počáteční věta, přesto ho rozvedu: pokud by nešlo o akci organizovanou odbory, zatleskám jednotlivcům, kteří jsou schopni takto přistoupit k vyjednávání. Organizování odbory odsuzuji zejména z toho důvodu, že znemožňuje zaměstnavateli provést racionální výběr, koho nechat jít a koho si ponechat. Organizované hromadné odchody jsou jednoznačně vydíráním, kdy nejde o nepostradatelnost jednotlivců, ale jen zneužití poskytnutého vzdělání, praxe a přístupu k přístrojovému vybavení.
Proč jsem tento zápisek nazval "promarněnou šancí"? Protože vláda Radičové reaguje z pozice síly a zneužívá jakýsi ústavní paragraf, určený pro zcela jiné situace. Vyhlásila stav nouze, který ji opravňuje nutit občany nedobrovolně pracovat v zájmu veřejné ochrany.
Reakce zástupců lékařů na toto byla podle mne velmi hloupá. Odmítají se podrobit a riskují, že případné tragédie ponesou odpovědnost oni.
Přitom se jim nabízela výjimečná šance, jak s tímto arogantním zneužitím moci naložit. Stačilo prohlásit: "Souhlasíme, lidé nesmějí umírat, proto budeme dobrovolně a bez nároku sloužit v nemocnicích až do odvolání. Ale někdo za toto nese trestní zodpovědnost. Jestliže vláda a ředitelé nemocnic deklarují řešitelnost během deseti dnů, o výpovědích věděli dva měsíce a přesto nechali situaci dojít tak daleko, dopustili se svou nečinností trestného činu veřejného ohrožení. A v případě neštěstí dokonce ublížení na zdraví z nedbalosti. Policie má k dispozici veřejné přiznání vládních představitelů, nechť tedy koná."
To by ale mohlo vést jen k trestnímu stíhání viníků, nikoliv navýšení platů. Tak proč se namáhat...
A nezbývá mi než poukázat na systémový defekt, kdy lidé vystudují bezplatně na lékaře a následně mají možnost odejít do ciziny. Řešením je školné na vysokých školách formou půjčky, kterou by stát umořoval vybraným oborům výměnnou za práci pro stát.
pondělí, 29. srpna 2011
Úvahy nad změnou volebního systému
Dnes jsem četl zajímavý komentář na téma volebního systému.
Autor se zabývá úvahami o českém volebního systému a přiklání se k názoru, že většinový jednokolový systém do jednokomorového parlamentu by byl lepší než současný stav.
S argumenty kritizujícími slabiny parlamentního systému lze souhlasit, se závěry již ne tak jednoznačně.
V první řadě při kritice poměrného systému je ignorován fakt, že za
- Kdyby neprobíhalo přepočítávání hlasů ve prospěch větších stran a republika nebyla uměle rozdělena na volební obvody, koalice by měly silnější většinu v parlamentu, jen jinak uspořádanou.
- kdyby neexistovala hranice 5% pro vstup do parlamentu, voliči by si daleko méně vybírali "menší zlo" a více volili to, co jim skutečně vyhovuje. Strany by byly nuceny se více držet svého volebního programu.
Důkazem budiž data přepočítávající výsledky voleb 2006 (zdroj), ze kterých vzešla jedna z nejslabším vládních koalic. Přepočet je proveden na jedno obvod při zachování d'Hondtovy metody zvýhodňující velké strany.
Srovnání mandátů (s 5% hranicí)
| 14 obvodů | 1 celorepublikový obvod | |
|---|---|---|
| ODS | 81 | 76 |
| ČSSD | 74 | 69 |
| KSČM | 26 | 27 |
| KDU-ČSL | 13 | 15 |
| SZ | 6 | 13 |
Síla nejčasteji zmiňovaných koalic (s 5% hranicí)
| 14 obvodů | 1 celorepublikový obvod | |
|---|---|---|
| ODS+KDU+SZ | 100 | 104 |
| ODS+CSSD | 155 | 145 |
| CSSD+KDU+SZ | 93 | 97 |
| CSSD+KSCM | 100 | 96 |
Mandáty při celorepublikovém obvodu a zrušení 5% hranice
| Potenciální "pravicová" koalice by tedy měla 107 mandátů. | |
|---|---|
| ODS | 73 |
| ČSSD | 67 |
| KSČM | 26 |
| KDU-ČSL | 15 |
| SZ | 13 |
| SNKED | 4 |
| NEZ/DEM | 1 |
| NEZ | 1 |
Bod dvě je současně argumentem proti většinovému systému a vysvětluje i autorem odmítanou větu o negativním vlivu většinového systému na politickou kulturu. Dokud se volič bojí ztráty hlasu, vybírá z potenciálních vítězů toho, jež mu nejméně škodí.
Autorem kritizovaný ústup od programu kvůli kompromisu tak vlastně probíhá již na úrovni voliče. To by samo o sobě nebylo horší než současný stav, potíž je právě ona volba "menšího zla". Volič místo pozitivního programu volí oponenta toho nejhoršího programu. A politická kultura trpí, protože postačuje se vymezit proti silnému protivníkovi, přičemž strany ztrácí jakoukoliv motivaci řešit vnitrostranické problémy (evidentní tunelování a pod.).
Příkladem budiž polarizace na ODS a ČSSD. Obě strany se vymezují v sociální oblasti a ve většinovém systému i našem poměrném s většinovými prvky jim toto vymezení postačuje. Přitom obě strany doslova trpí neřešením korupčních afér a navázaností na stejné lobbistické skupiny.
Za pravdu dávám autorovy v tom, že výměna současného dvoukomorové parlamentu za jednokomorový s většinovým volebním systémem by byla pokrokem. Nesouhlasím ale s výhodami jednokolového systému prostě proto, že zvyšuje opět pocit volby "menšího zla". Dvoukolový umožňuje alespoň v prvním kole volit toho, koho skutečně chci.
Mnohem zajímavější mi připadá nápad většinových dvou-mandátových volebních obvodů, který je zmíněn v diskuzi pod článkem. Rozdělit republiku na volební obvody a zde dvoukolově volit více poslanců. Takový systém by snižoval negativní dopady volby "menšího zla". V prvním kole by volič bez obav propadnutí hlasu volil toho, jež je mu skutečně názorově blízký. A ve druhém by nehrozilo, že nejsilnější kandidát vypadne jen proto, že je nesnášen větší skupinou, než jakou zastupuje.
Přičemž při úvahách o změně volebního systému by bylo vhodné posílit prvky přímé demokracie. Příklad Švýcarska dokazuje, že občané mají sklony k menším vládám a vyrovnaným rozpočtům. Tedy pravému opaku k tomu, co nám je jako argument proti přímé demokracii bulíkováno.
pátek, 10. června 2011
Koncepce veřejné dopravy v Praze odolné proti stávkám
V rámci PID by měla do budoucna být přijata koncepce, která by co nejvíce zajistila stabilitu poskytování přepravních služeb. Je evidentní, že jeden moloch v podobě Dopravního podniku hlavního města Prahy (DPP) je rizikovější než desítky menších firem. Zejména z důvodu možných stávek zaměstnanců.
Základem koncepce by proto mělo být postupné utlumení autobusových linek zajišťovaných DPP ve prospěch linek zajištěných soukromými přepravci. Již dnes takové spoje existují, typicky některé příměstské linky zajišťuje Veolia Transport.
Ideální cílový stav by vypadal tak, že by alespoň autobusovou dopravu ve městě zajišťovalo pět až deset menších firem, přičemž žádná by neměla dominantní postavení. Jedním z nich by mohl a nemusel být DPP.
Prvním krokem by mělo být zmražení nabírání nových zaměstnanců na pozice řidičů autobusů v DPP a případný pronájem přebytečného vozového parku soukromníkům. To by zajistilo pozvolný přechod na nový model bez nutnosti propouštět nebo provádět jiná radikální opatření.
Současně by vozový park neměl být obnovován a doplňován. Beztak žádná společnost vlastněná veřejností neumí šetřit a nakupovat levně.
Kromě firem jako Veolia by mohlo být poskytovatelem i například družstvo sdružující řidiče či obdoba dispečinkových TAXI služeb, zajišťujících kooperaci desítek OSVČ.
Zmíněná opatření zajišťují robustnost pouze autobusové přepravy, nelze je aplikovat na metro a tramvaje. Přesto samotné autobusy jsou schopny zabránit úplnému kolapsu veřejné dopravy v případě, že ostatní dopravní prostředky budou ochromeny.
Současně by konkurence provozovatelů na trhu práce zajistila reálnou mzdu řidičům autobusů. Reálnou, tedy nikoliv vystávkovanou či administrativně stanovenou.
Základem koncepce by proto mělo být postupné utlumení autobusových linek zajišťovaných DPP ve prospěch linek zajištěných soukromými přepravci. Již dnes takové spoje existují, typicky některé příměstské linky zajišťuje Veolia Transport.
Ideální cílový stav by vypadal tak, že by alespoň autobusovou dopravu ve městě zajišťovalo pět až deset menších firem, přičemž žádná by neměla dominantní postavení. Jedním z nich by mohl a nemusel být DPP.
Prvním krokem by mělo být zmražení nabírání nových zaměstnanců na pozice řidičů autobusů v DPP a případný pronájem přebytečného vozového parku soukromníkům. To by zajistilo pozvolný přechod na nový model bez nutnosti propouštět nebo provádět jiná radikální opatření.
Současně by vozový park neměl být obnovován a doplňován. Beztak žádná společnost vlastněná veřejností neumí šetřit a nakupovat levně.
Kromě firem jako Veolia by mohlo být poskytovatelem i například družstvo sdružující řidiče či obdoba dispečinkových TAXI služeb, zajišťujících kooperaci desítek OSVČ.
Zmíněná opatření zajišťují robustnost pouze autobusové přepravy, nelze je aplikovat na metro a tramvaje. Přesto samotné autobusy jsou schopny zabránit úplnému kolapsu veřejné dopravy v případě, že ostatní dopravní prostředky budou ochromeny.
Současně by konkurence provozovatelů na trhu práce zajistila reálnou mzdu řidičům autobusů. Reálnou, tedy nikoliv vystávkovanou či administrativně stanovenou.
pondělí, 20. prosince 2010
Fakta ke kauze Drobil
Po zveřejnění kauzy tunelování SFŽP vypukla nebývalá aktivita manipulovat fakty a celé to strhnout na polaritní bitku mezi politickými stranami.
Nějak podobně se povedlo zamést Kubiceho zprávu. Ačkoliv ta mluvila o prorůstání mafie do politických špiček a vinila téměř stejnou vinou ODS a ČSSD, tyto dvě strany ji svorně zvrátily v nenávistné napadání svých příznivců. Přičemž její obsah byl zapomenut.
Nyní se děje něco obdobného. Místo řešení přiznaných zločinů na audio nahrávkách, řeší se hlouposti: "chtěl Michálek vydírat?", "věděl o Michálkovi John?", "Nenadrobil někdo Drobilovi?". Jakoby některá z nich cokoliv měnila například na přiznaném 3mld tunelu skrze pražskou čistírnu odpadních vod. Obzvláště šikovný je v tomto směru ministr Drobil, který tímto způsobem celkem schopně odvádí pozornost od podstaty.
Proto si dovolím sepsat jednotlivé role tak, jak vyplývají z dosud zveřejněných důkazů a nikoliv z podstrčených dohadů:
úředník Michálek - oznámil korupci. Pravděpodobně ji chtěl řešit a nikoliv vydírat, protože jinak by těžko nejdříve obešel hlavní předvolební ikony protikorupčního tažení vlády (Nečas, John). Možná si chtěl zištně udělat dobré jméno, na jím získaných důkazech to ale nic nemění.
ministr John - na Michálkovo soukromé upozornění reagoval radou, nejdříve sehnat důkazy, a pak teprve se obrátit na policii. Od ministra vnitra podivné, nicméně realistické. Ať už šlo o hloupost, neschopnost nebo nejlepší možnou radu, nakonec díky ní existují nějaké konkrétní důkazy ve formě audionahrávek. Evidentně tedy neměl v úmyslu vše zamést pod kobereček.
premiér Nečas - na upozornění reagoval tak, že vše obratem vyzradil hlavnímu podezřelému (Drobilovi). Dle slov ministra ho seřval, ať si svého úředníka srovná a vyřeší si to u sebe. Velmi podivné chování, řekl bych dokonce podezřelé.
ministr Drobil - sice jednou větou odkázal Michálka na policii, poté ale silně tlačil na zničení důkazů a nabízel za to, plus za vyklizení pozic, post náměstka. Vůbec ho chování jeho poradce nezajímalo a ani nepřekvapilo, naopak tlačil na Michálka, aby spolupracoval nebo vyklidil pozici.
Stačí si přečíst přepis rozhovoru Drobila s Michálkem. Nyní tak inteligentně se vyjadřující ministr Drobil tehdy zaujímal zcela jiné postoje.
Knetig, poradce Drobila - na nahrávkách se otevřeně přiznává k tunelování fondu ve prospěch ODS a Drobilovy politické kariéry.
pražský magistrát: přes protesty TOP09 upozorňující na předraženost, odmítla koalice ODS a ČSSD zrušit tendr na čističku, o které poradce Drobila přiznává, že jde o tunel.
Vůbec současný pražský magistrát a obě "vládní" strany se chovají tak, jako by byly na školení demokracie u Putina. Demonstrovat nejde, protože prostor před radnicí je administrativně obsazen. Kritika čističky byla bagatelizována, protože nemá odborné technické úrovně. Volby byly zmanipulovány, ale co na tom. Obě strany nejen v Praze financují svou volební kampaň z peněz spravovaných celků, ale to je přeci v pořádku.
ČSSD se snaží teď zpětně od svého postoje distancovat a v parlamentu dokonce iniciují odvolání vlády. Že jsou sami v kauze namočení, vůbec neřeší. Přitom právě první náměstek primátora Březina je jeden z nejagresivnějších propagátorů tohoto tunelu.
ODS zaujala zakrývací taktiku. Nic se nestalo, hlavní problém není tunelování ale fakt, že někdo někoho nahrával. Drobil je oběť. Jeho jediné pochybení bylo personální, když dosadil Michálka, který vše vyzradil. Primátor Svoboda dokonce otevřeně lituje, že se nepodařilo ony 3mld zatím ukrást.
TOP09 v kauze figuruje ve dvou odlišných rovinách. První jsou zastupitelé na pražském magistrátu, kteří bojují s Tůmou v čele proti tunelům organizovaným ODS a ČSSD. Zmiňovaná předražený čistička je jen jeden z nich.
Ve druhé rovině je Kalousek a řekněme státní úroveň, kdy TOP09 nijak netlačí na prošetření celé kauzy. Možná za tím stojí osobní zainteresování Kalouska na ekozakázce, kdy potřebuje podporu ODS. Nebo prostě jen obava z pádu vlády.
Prezident Václav Klaus asi při sledování kličkování Drobila a dnešní zamáčkl slzu dojetí, podpořil ho, nostalgicky vzpomínaje na svůj podobný kousek nazvaný Sarajevský atentát.Tehdy také obratně zvrátil dokázanou korupční kauzu s financováním své strany v nesmyslné hádky, zda je nebo není fér taková fakta zveřejnit, když on zrovna trávil čas v zahraničí.
Možná to byl také milník který rozhodl o dalším směřování přístupu ke korupci politiky na další dekády. Místo trestu a zapomnění, oposmlouva a skrytá spolupráce ODS a ČSSD na všech významných otázkách a pro voliče hádky o banalitách.
Kauza Drobil měla zůstat u ledu. Žalobkyně dostala pokyn nevyšetřovat
Nějak podobně se povedlo zamést Kubiceho zprávu. Ačkoliv ta mluvila o prorůstání mafie do politických špiček a vinila téměř stejnou vinou ODS a ČSSD, tyto dvě strany ji svorně zvrátily v nenávistné napadání svých příznivců. Přičemž její obsah byl zapomenut.
Nyní se děje něco obdobného. Místo řešení přiznaných zločinů na audio nahrávkách, řeší se hlouposti: "chtěl Michálek vydírat?", "věděl o Michálkovi John?", "Nenadrobil někdo Drobilovi?". Jakoby některá z nich cokoliv měnila například na přiznaném 3mld tunelu skrze pražskou čistírnu odpadních vod. Obzvláště šikovný je v tomto směru ministr Drobil, který tímto způsobem celkem schopně odvádí pozornost od podstaty.
Proto si dovolím sepsat jednotlivé role tak, jak vyplývají z dosud zveřejněných důkazů a nikoliv z podstrčených dohadů:
úředník Michálek - oznámil korupci. Pravděpodobně ji chtěl řešit a nikoliv vydírat, protože jinak by těžko nejdříve obešel hlavní předvolební ikony protikorupčního tažení vlády (Nečas, John). Možná si chtěl zištně udělat dobré jméno, na jím získaných důkazech to ale nic nemění.
ministr John - na Michálkovo soukromé upozornění reagoval radou, nejdříve sehnat důkazy, a pak teprve se obrátit na policii. Od ministra vnitra podivné, nicméně realistické. Ať už šlo o hloupost, neschopnost nebo nejlepší možnou radu, nakonec díky ní existují nějaké konkrétní důkazy ve formě audionahrávek. Evidentně tedy neměl v úmyslu vše zamést pod kobereček.
premiér Nečas - na upozornění reagoval tak, že vše obratem vyzradil hlavnímu podezřelému (Drobilovi). Dle slov ministra ho seřval, ať si svého úředníka srovná a vyřeší si to u sebe. Velmi podivné chování, řekl bych dokonce podezřelé.
ministr Drobil - sice jednou větou odkázal Michálka na policii, poté ale silně tlačil na zničení důkazů a nabízel za to, plus za vyklizení pozic, post náměstka. Vůbec ho chování jeho poradce nezajímalo a ani nepřekvapilo, naopak tlačil na Michálka, aby spolupracoval nebo vyklidil pozici.
Stačí si přečíst přepis rozhovoru Drobila s Michálkem. Nyní tak inteligentně se vyjadřující ministr Drobil tehdy zaujímal zcela jiné postoje.
Knetig, poradce Drobila - na nahrávkách se otevřeně přiznává k tunelování fondu ve prospěch ODS a Drobilovy politické kariéry.
pražský magistrát: přes protesty TOP09 upozorňující na předraženost, odmítla koalice ODS a ČSSD zrušit tendr na čističku, o které poradce Drobila přiznává, že jde o tunel.
Vůbec současný pražský magistrát a obě "vládní" strany se chovají tak, jako by byly na školení demokracie u Putina. Demonstrovat nejde, protože prostor před radnicí je administrativně obsazen. Kritika čističky byla bagatelizována, protože nemá odborné technické úrovně. Volby byly zmanipulovány, ale co na tom. Obě strany nejen v Praze financují svou volební kampaň z peněz spravovaných celků, ale to je přeci v pořádku.
ČSSD se snaží teď zpětně od svého postoje distancovat a v parlamentu dokonce iniciují odvolání vlády. Že jsou sami v kauze namočení, vůbec neřeší. Přitom právě první náměstek primátora Březina je jeden z nejagresivnějších propagátorů tohoto tunelu.
ODS zaujala zakrývací taktiku. Nic se nestalo, hlavní problém není tunelování ale fakt, že někdo někoho nahrával. Drobil je oběť. Jeho jediné pochybení bylo personální, když dosadil Michálka, který vše vyzradil. Primátor Svoboda dokonce otevřeně lituje, že se nepodařilo ony 3mld zatím ukrást.
TOP09 v kauze figuruje ve dvou odlišných rovinách. První jsou zastupitelé na pražském magistrátu, kteří bojují s Tůmou v čele proti tunelům organizovaným ODS a ČSSD. Zmiňovaná předražený čistička je jen jeden z nich.
Ve druhé rovině je Kalousek a řekněme státní úroveň, kdy TOP09 nijak netlačí na prošetření celé kauzy. Možná za tím stojí osobní zainteresování Kalouska na ekozakázce, kdy potřebuje podporu ODS. Nebo prostě jen obava z pádu vlády.
Prezident Václav Klaus asi při sledování kličkování Drobila a dnešní zamáčkl slzu dojetí, podpořil ho, nostalgicky vzpomínaje na svůj podobný kousek nazvaný Sarajevský atentát.Tehdy také obratně zvrátil dokázanou korupční kauzu s financováním své strany v nesmyslné hádky, zda je nebo není fér taková fakta zveřejnit, když on zrovna trávil čas v zahraničí.
Možná to byl také milník který rozhodl o dalším směřování přístupu ke korupci politiky na další dekády. Místo trestu a zapomnění, oposmlouva a skrytá spolupráce ODS a ČSSD na všech významných otázkách a pro voliče hádky o banalitách.
Doplněno:
Kauza Drobil měla zůstat u ledu. Žalobkyně dostala pokyn nevyšetřovat
středa, 13. října 2010
ODS platí předvolební kampaň vytunelovanými penězi!
Tuneláři z pražské ODS se opět nezapomněli připomenout: Tento týden budou letošní druhé volby, a tak občané Prahy 10 opět dostali do kaslíků barevný 48 stránkový časopis vyzdvihující úspěchy pražské ODS. A opět i DVD s obdobným tématem, kde Genzera se Suchánkem tentokrát nahradila Morávková. A opět v týdnu před volbami, to je panečku náhoda!
Vše vytvořené a rozeslané za obecní peníze, jak jinak. I takhle lze snižovat stranické náklady na předvolební kampaň. Kéž by už tyhle zloděje někdo z radnic a magistrátu definitivně vykopal!
Na Praze 10 jsou volby manipulovány stejně jako volby do pražského magistrátu. Volební obvod je uměle rozdělen na čtyři menší po devíti volených zastupitelích, takže pro volební úspěch je nutné dosáhnout více než 11% podpory.
Bohužel je nepravděpodobné, že by se podpora ODS propadla pod tuto hodnotu. Bylo by příjemné vidět naplnění přísloví: "kdo čím zachází, tím také schází" či "kdo jinému jámu kopá, ...".
Vše vytvořené a rozeslané za obecní peníze, jak jinak. I takhle lze snižovat stranické náklady na předvolební kampaň. Kéž by už tyhle zloděje někdo z radnic a magistrátu definitivně vykopal!
Na Praze 10 jsou volby manipulovány stejně jako volby do pražského magistrátu. Volební obvod je uměle rozdělen na čtyři menší po devíti volených zastupitelích, takže pro volební úspěch je nutné dosáhnout více než 11% podpory.
Bohužel je nepravděpodobné, že by se podpora ODS propadla pod tuto hodnotu. Bylo by příjemné vidět naplnění přísloví: "kdo čím zachází, tím také schází" či "kdo jinému jámu kopá, ...".
sobota, 14. srpna 2010
Stavebním spořením stát podporuje banky a ne bytovou výstavbu
Stavební spoření mělo původně sloužit jako podpora bytové výstavby. Bohužel dnes je tomu tak jen v omezené míře a tento instrument slouží většinou jen jako lépe úročené vkladové účty.
Řešením je státní podporu striktně provázat se spořením určeným k bytové výstavbě nebo ji zcela zrušit a ponechat jen dotaci úroků úvěru, která je identická s hypotékami.
Stavební spořitelny se brání navázání podpory pouze na bytovou výstavbu s poukazem na potřebu udržet dostatečné množství pouhých střadatelů k poměru s těmi, co si nakonec vezmou úvěr. Udávají poměr 1:6.
Toto je ale nesouvisející argument. Stačí, aby spořitelny poskytovaly střadatelům obdobné podmínky jako obdobné vkladové produkty na trhu a k žádnému odlivu nedojde!
A pokud by srazily dnes nesmyslně vysoké náklady na úroveň ostatních produktů na trhu, maximální výše spořící úložky střadatelů by nebyla limitována částkou, kterou stát ještě podporuje. Dnes nad státní podporu nespoří nikdo, protože stavební spořitelna takové vklady znehodnocuje.
Většinu státní podpory spolkne provize za zprostředkování a zisk stavební spořitelny. K samotnému střadateli se dostane jen zlomek této částky.
Pokud by se střadatel zavázal ukládat peníze na vkladový účet nebo termínovaný vklady na podobně dlouhou dobu, jako tomu je u stavebního spoření, dosáhl by u bank velmi podobných podmínek i bez státní podpory.
Hlavní nákladový rozdíl mezi stavebním spořením a termínovaným vkladem je o provizi zprostředkovatele (ten kdo s vámi smlouvu podepíše) a vyšší marže stavební spořitelny.
Představme si, že stavební spoření je vkladový produkt s těmito parametry:
Stavební spořitelna by měla pro takového klienta nabízet lepší podmínky, než jsou nabízeny pro termínované vklady. To z toho důvodu, že dopředu poměrně dobře ví, kdy jaké peníze a za jakou cenu dostane.
Pokud pro srovnání použijeme úroky na nedotovaných termínovaných vkladech (čerpat můžeme například z tohoto přehledu), aktuálně nejlepší nabídka je 6% roční zhodnocení. Tedy na srovnatelné, jaké poskytují stavební spořitelny i se státní podporou.
Výhodnost úvěrů od stavebních spořitelen by měla stát na dvou pilířích.
Stát by měl podporovat pouze bytovou výstavbu
Řešením je státní podporu striktně provázat se spořením určeným k bytové výstavbě nebo ji zcela zrušit a ponechat jen dotaci úroků úvěru, která je identická s hypotékami.
Argumenty spořitelen
Stavební spořitelny se brání navázání podpory pouze na bytovou výstavbu s poukazem na potřebu udržet dostatečné množství pouhých střadatelů k poměru s těmi, co si nakonec vezmou úvěr. Udávají poměr 1:6.
Toto je ale nesouvisející argument. Stačí, aby spořitelny poskytovaly střadatelům obdobné podmínky jako obdobné vkladové produkty na trhu a k žádnému odlivu nedojde!
A pokud by srazily dnes nesmyslně vysoké náklady na úroveň ostatních produktů na trhu, maximální výše spořící úložky střadatelů by nebyla limitována částkou, kterou stát ještě podporuje. Dnes nad státní podporu nespoří nikdo, protože stavební spořitelna takové vklady znehodnocuje.
Kam dnes mizí podpora?
Většinu státní podpory spolkne provize za zprostředkování a zisk stavební spořitelny. K samotnému střadateli se dostane jen zlomek této částky.
Pokud by se střadatel zavázal ukládat peníze na vkladový účet nebo termínovaný vklady na podobně dlouhou dobu, jako tomu je u stavebního spoření, dosáhl by u bank velmi podobných podmínek i bez státní podpory.
Hlavní nákladový rozdíl mezi stavebním spořením a termínovaným vkladem je o provizi zprostředkovatele (ten kdo s vámi smlouvu podepíše) a vyšší marže stavební spořitelny.
Parametry spoření bez státní podpory
Představme si, že stavební spoření je vkladový produkt s těmito parametry:
- První vklad na konci prvního roku smlouvy, termínovaný na pět let.
- Druhý vklad na konci druhého roku smlouvy, termínovaný na čtyři roky.
- Třetí vklad na konci třetího roku smlouvy, termínovaný na tři roky.
- Čtvrtý vklad na konci čtvrtého roku smlouvy, termínovaný na dva roky.
- Pátý vklad na konci pátého roku smlouvy, termínovaný na rok roky.
- Šestý vklad na konci šestého roku smlouvy zanedbáme, i když většina stavebních spořitelen by si ho jistě několik týdnů ve skutečnosti nechala.
Stavební spořitelna by měla pro takového klienta nabízet lepší podmínky, než jsou nabízeny pro termínované vklady. To z toho důvodu, že dopředu poměrně dobře ví, kdy jaké peníze a za jakou cenu dostane.
Pokud pro srovnání použijeme úroky na nedotovaných termínovaných vkladech (čerpat můžeme například z tohoto přehledu), aktuálně nejlepší nabídka je 6% roční zhodnocení. Tedy na srovnatelné, jaké poskytují stavební spořitelny i se státní podporou.
Parametry úvěrů
Výhodnost úvěrů od stavebních spořitelen by měla stát na dvou pilířích.
- historie klienta: spořitelna má šestiletou historii pravidelných splátek, podstupuje menší riziko než hypoteční banka
- státní podpora: stát by měl úvěry na bydlení (nadále) podporovat stejně jako hypotéky. Budou-li tedy přijatelné hypotéky, stavební spořitelny by kvůli prvnímu bodu měli mít podmínky ještě lepší.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)