Dnes jsem četl zajímavý komentář na téma volebního systému.
Autor se zabývá úvahami o českém volebního systému a přiklání se k názoru, že většinový jednokolový systém do jednokomorového parlamentu by byl lepší než současný stav.
S argumenty kritizujícími slabiny parlamentního systému lze souhlasit, se závěry již ne tak jednoznačně.
V první řadě při kritice poměrného systému je ignorován fakt, že za
- Kdyby neprobíhalo přepočítávání hlasů ve prospěch větších stran a republika nebyla uměle rozdělena na volební obvody, koalice by měly silnější většinu v parlamentu, jen jinak uspořádanou.
- kdyby neexistovala hranice 5% pro vstup do parlamentu, voliči by si daleko méně vybírali "menší zlo" a více volili to, co jim skutečně vyhovuje. Strany by byly nuceny se více držet svého volebního programu.
Důkazem budiž data přepočítávající výsledky voleb 2006 (zdroj), ze kterých vzešla jedna z nejslabším vládních koalic. Přepočet je proveden na jedno obvod při zachování d'Hondtovy metody zvýhodňující velké strany.
Srovnání mandátů (s 5% hranicí)
| 14 obvodů | 1 celorepublikový obvod | |
|---|---|---|
| ODS | 81 | 76 |
| ČSSD | 74 | 69 |
| KSČM | 26 | 27 |
| KDU-ČSL | 13 | 15 |
| SZ | 6 | 13 |
Síla nejčasteji zmiňovaných koalic (s 5% hranicí)
| 14 obvodů | 1 celorepublikový obvod | |
|---|---|---|
| ODS+KDU+SZ | 100 | 104 |
| ODS+CSSD | 155 | 145 |
| CSSD+KDU+SZ | 93 | 97 |
| CSSD+KSCM | 100 | 96 |
Mandáty při celorepublikovém obvodu a zrušení 5% hranice
| Potenciální "pravicová" koalice by tedy měla 107 mandátů. | |
|---|---|
| ODS | 73 |
| ČSSD | 67 |
| KSČM | 26 |
| KDU-ČSL | 15 |
| SZ | 13 |
| SNKED | 4 |
| NEZ/DEM | 1 |
| NEZ | 1 |
Bod dvě je současně argumentem proti většinovému systému a vysvětluje i autorem odmítanou větu o negativním vlivu většinového systému na politickou kulturu. Dokud se volič bojí ztráty hlasu, vybírá z potenciálních vítězů toho, jež mu nejméně škodí.
Autorem kritizovaný ústup od programu kvůli kompromisu tak vlastně probíhá již na úrovni voliče. To by samo o sobě nebylo horší než současný stav, potíž je právě ona volba "menšího zla". Volič místo pozitivního programu volí oponenta toho nejhoršího programu. A politická kultura trpí, protože postačuje se vymezit proti silnému protivníkovi, přičemž strany ztrácí jakoukoliv motivaci řešit vnitrostranické problémy (evidentní tunelování a pod.).
Příkladem budiž polarizace na ODS a ČSSD. Obě strany se vymezují v sociální oblasti a ve většinovém systému i našem poměrném s většinovými prvky jim toto vymezení postačuje. Přitom obě strany doslova trpí neřešením korupčních afér a navázaností na stejné lobbistické skupiny.
Za pravdu dávám autorovy v tom, že výměna současného dvoukomorové parlamentu za jednokomorový s většinovým volebním systémem by byla pokrokem. Nesouhlasím ale s výhodami jednokolového systému prostě proto, že zvyšuje opět pocit volby "menšího zla". Dvoukolový umožňuje alespoň v prvním kole volit toho, koho skutečně chci.
Mnohem zajímavější mi připadá nápad většinových dvou-mandátových volebních obvodů, který je zmíněn v diskuzi pod článkem. Rozdělit republiku na volební obvody a zde dvoukolově volit více poslanců. Takový systém by snižoval negativní dopady volby "menšího zla". V prvním kole by volič bez obav propadnutí hlasu volil toho, jež je mu skutečně názorově blízký. A ve druhém by nehrozilo, že nejsilnější kandidát vypadne jen proto, že je nesnášen větší skupinou, než jakou zastupuje.
Přičemž při úvahách o změně volebního systému by bylo vhodné posílit prvky přímé demokracie. Příklad Švýcarska dokazuje, že občané mají sklony k menším vládám a vyrovnaným rozpočtům. Tedy pravému opaku k tomu, co nám je jako argument proti přímé demokracii bulíkováno.
