Základní problém je podle mne v tom, že zatímco většina obyvatel Západu na spolupráci s Čínou prodělává, ekonomické špičky jsou na tom opačně. Přesun veškeré výroby do Číny je v zájmu výrobců šetřících náklady, nikoliv obyvatel států, které průmysl opouští.
Jak dnes probíhá obchodní spolupráce Západu a Číny?
"My" tam postavíme jeden objekt (cukrovar, elektrárnu, v evropském pojetí "My" třeba magnetické rychlovlaky), který oni obratem 10x zkopírují, naučí se to a nakonec začnou vyvážet a konkurovat nám na třetích trzích.
Oni sem v rámci vzájemného obchodu vyvezou své zboží, navíc v násobně větší hodnotě (i té podceněné) než my k nim. Díky podhodnocené ceně se nevyplatí zde nic vyrábět, je lepší se účastnit hry na bublinu přidané hodnoty (nákup za 100, prodej za 600, jéje my jsme produktivní). V podstatě se sami manévrujeme do podobného začarovaného kruhu, jakým trpí Afrika s dovozem dotovaných potravin z EU.
"My" investujeme tak, že tam postavíme novou fabriku, přivezeme novou technologii, možná kvůli tomu dokonce zavřeme něco tady a nahradíme obchodním zastoupením.
Oni investují způsobem, že skoupí naše firmy, které mají nějakou nesnadno nahraditelnou hodnotu. Ať jde o technologie nebo přirozený monopol, prostě vše co nelze z Číny dovézt. A jsou díky momentální situaci levně k mání.
Nebo aktuálně chtějí investovat do výroby energie ze slunce. Sluneční farmy vybaví čínskými kolektory a nechají si od nás vyplácet dotace příštích dvacet let. To vše s vynikající garantovanou návratností.
HDP, technologická nadřazenost a jiné iluze
Proti varování před přesunem výroby do Číny se ozývají obvykle tyto námitky:
- čínské HDP je velmi malé v porovnání se Západem, obzvláště při přepočtu na hlavu
- do Číny se přesouvá jen nenáročná výroba, výzkum a vývoj zůstává zde
- čínská levná světová fabrika plná otroků je výhodná i pro obyvatele Západu
Iluze o HDP
Stačí se zamyslet nad tím, jak to že nadpoloviční většinu peněz za spotřební zboží utrácíme za zboží Made in China a přitom je jejich HDP tak malé: i absolutně bez přepočtu na hlavu. Ano, je to proto, že se většina v sektoru spotřebního zboží je většina evropské přidané hodnoty tvořena přidanou hodnotou při prodeji čínského zboží!
A ta hodnota zatím peněžně přesahuje cenu, za kterou je to zboží Číňany dodáváno. Takže produkt vyrobený a dodaný do EU za cenu 100 jednotek se tu prodá za 600 jednotek. Evropský prodejce tedy papírově vytváří 5x vyšší hodnotu než čínský výrobce.
Až se Čína (=čínská vláda) rozhodne prodávat sama, jednoduše koupí např. hlavní sítě hypermarketů (za relativně směšné peníze) a tuto přidanou hodnotu si zabere pro sebe (kurzem juanu zvýší nákupky a sníží marže). Pak prodejní cenu sníží třeba na polovinu (300 jednotek), čímž zatopí uměle živené konkurenci. Stačí se podívat třeba na ceny z čínských shopů. Tam je již dnes cena daná především hmotností kvůli letecké dopravě, jinak je vše vlastně zadarmo (zlomek cen běžných u nás). EU žije z bubliny přidané hodnoty, která může ze dne na den prasknout.
Iluze o technologické nadřazenosti Západu
- Drtivá většina spotřebního zboží není o vyspělé technologii. Koupíte-li si židli z Itálie nebo Číny, ta čínská nebude horší kvůli neschopnosti výrobce, nýbrž kvůli ceně, o kterou se pokouší. A dlouhodobě se rozdíl kvality mezi drahou a levnou židlí bude zmenšovat.
Pokud česká firma zde zavře výrobu a přesune ji do Číny, obvykle tvrdí, že vývoj zůstává zde. Opravdu sorry, ale jestli si koupím čínské triko navržené českým návrhářem nebo čínským ani nepoznám. A o podobný vývoj jde v první řadě. - Čína umí vyrábět náročné technologie, navíc netrpí servítky zcizit nápady a má pro ně obrovský trh.
Příkladem budiž magnetické rychlovlaky. Které státy mají firmy, co je umí vyrábět? Německo a Čína. A kolik jich má trh, kde se uplatní? Čína. Kdo bude za pět let tedy jedničkou v této oblasti? - Čína má obrovské přebytky víceméně bezcenných dolarů ze vzájemného obchodu se Západem. A nyní je chytře utrácí za západní technologické firmy, čímž může jakýkoliv náskok rychle smazat.
Iluze o výhodách levné světové fabriky pro konzumenty
- Cena práce není obvykle hlavní nákladovou položkou výroby. Proto nebýt levné práce v Asii, výroba by zůstala na Západě a konečné ceny by se to dotklo jen v řádu desítek procent.
Uvedu příklad výroby, kde mzda tvoří pětinu nákladů:
- Dnes si firmy v mzdových nákladech konkurují přesunem do Číny a získávají tak úsporu nákladů, řekněme 12%.
- Bez této možnosti by si v této položce konkurovaly jen na úrovni automatizace a náhrady lidské práce strojovou.
Tak či onak, konečná cena by nebyla vyšší než řekněme o těch 12% a současně by na Západě zůstávala práce pro dnešní armády nezaměstnaných.
Mimochodem, při nedávném (2007) sprostém (švindl se střídáním směn) vydírání Škody Auto odbory nějaký manager Škodovky hrozil větší automatizací výroby a tedy menší potřebou zaměstnanců. Hrozil tedy něčím, co jediné může dlouhodobě bránit přesunu výroby za levnější pracovní silou. Buď je tedy takový hlupák nebo si naopak uvědomuje, s jakými hlupáky vyjednává. - Díky šikovně udržovanému polštáři v přidané hodnotě (výroba a doprava do EU tvoří jen zlomek prodejní ceny) lze zatím značnou část nezaměstnaných z výroby přesunout na přeprodej čínského zboží, či služby s ním spojené: lokalizace, manuály, záruky, recyklace apod. Nic netrvá věčně a tento polštář může splasknout velmi rychle, například prostým rozhodnutím čínské vlády.
Ta může například uvolnit kurz juanu nebo rozhodnout investovat naspořené biliony do vlastní distribuce čínského zboží na západ.
Jak bezmocný potom bude evropský konkurující výrobce se můžeme podívat již dnes na příkladu s výrobce textilií.příklad:
Vietnamský stánek nebo kamenná maloobchodní prodejna (Kik, Tesco atd) koupí tričko za 30,- Kč a prodávají za 150,-.
Evropský výrobce nabízí tričko až za padesát korun (mzda tvoří velký podíl nákladů), tudíž od něj nevezmou.
I když sám něco prodá přes svou vlastní síť nebo internet, maximum objemu půjde přes distributory a ty si díky šíři sortimentu konkurují pouze vzájemně, jeho drobné prodeje mohou ignorovat. Protože oni jsou tím, kdo je na špici distribuce a prodávají největší objem.
Dovětek o rasismu a šovinismu
V diskuzích jsem byl vícekrát označen za rasistu nebo podobně nařknut z nesnášenlivosti.
Já ale Číňany nepovažuji za méněcennou rasu. Nejen pro jejich historii, ale i pro způsob, jak šikovně si nyní s námi hrají jako s loutkami.
Kdybych byl rasista a přisuzoval inteligenci či hloupost rasovým příčinám, nutně bych musel za podřadnou rasu označit nás.
Protože jím nejsem, tak jen tvrdím, že jsme jen díky bohatství zlenivěli a zhloupli. A že demokracie v pojetí současné EU a USA je více o síle lobbistů ovládat masy.
