Zákon stanovuje pravidla, podle kterých má vláda povinnost valorizovat důchody. Pravidelným sporem v politice je, zda navyšovat důchody či ne, případně o kolik. Zejména ve volebním roce jsou navyšování důchodu nakloněni všichni politici bez ohledu na politický směr. Takto nesystémové navýšení se stane dlouhodobou zátěží, protože také podléhá valorizaci.
O důchodové reformě se hovoří pouze v souvislosti se penzijním připojištěním (jako druhým pilířem) a posouváním věku odchodu do důchodu. Jen málo nebo vůbec se neřeší chyby v současném systému.
Proto rozepíši svou představu o čtyřech důchodových pilířích, právě i s ohledem na potřebné systémové úpravy těch stávajících.
Průběžný penzijní systém
Celý pilíř stojí a padá na počtu dětí a na tom, zda tyto děti pracují a vydělávají peníze.
Změna struktury společnosti, nízká porodnost a obrovský nárůst důchodců na úkor pracujících způsobuje, že v systému relativně klesají výběry a rostou výplaty.
Celý systém dnes stojí na nepravdivém tvrzení:
Celý život si spořím a až budu v důchodu, budu za své úspory žít.
To je ale evidentně nesmysl, protože žádné úspory neexistují!
Skutečnost je tedy odlišná:
Celý život odvádím peníze na důchod svých rodičů (předků) a až budu v penzi, budou na můj důchod peníze odvádět moji potomci.
Odstranit tento zdánlivě malý rozdíl v interpretaci by znamenalo zabránit kolapsu tohoto pilíře.
Dnes stát tyto "státní" důchody dotuje z jiných zdrojů a politici navíc populisticky výši důchodu navyšují vždy před volbami a to na dluh nás všech. Naopak až stát zbankrotuje, důchody se skokově sníží podle požadavků "zachránců", případně bude zrušena valorizace a budou skokově znehodnoceny inflací.
Dnes realizovaná opatření
- Posouvání věku odchodu do důchodu
- Důchodové saldo je snižováno posouváním věku odchodu do důchodu, od 1.1.2010 začne další posun na hranici 65 let.
- To je spravedlivé s ohledem na fakt, že dnešní třicátníci se již důchodu pravděpodobně v této podobě z důvodu kolapsu systému nedočkají a tato ztráta je tak rozdělována mezi více generací.
- Důsledkem je ale také to, že většina penzistů bude poslední roky před penzí trávit na invalidním důchodu nebo úřadu práce, tedy stejně budou závislý na veřejných prostředcích od státu.
- Podpora imigrace
- Dnes je podporována imigrace cizinců do ČR pod záminkou potřeby zvýšit počty plátců.
- Je to nesmysl, protože imigranti obvykle usilují o nekvalifikovaná zaměstnání, kde konkurují nejrizikovější skupině nezaměstnaných: těm s nejnižším vzděláním.
- O nevýhodnosti imigrace nekvalifikované levné síly se lze již dnes přesvědčit ve Francii, která tuto politiku praktikovala před několika desetiletími. Obrovská nezaměstnanost, obrovské sociální výdaje na děti imigrantů (stejně líné jako děti Francouzů, jen statisticky s horším vzděláním), kulturně náboženské spory, pouliční války.
- U nás máme spíše imigranty z Asie, ti ale snižují příjmy státu neplacením daní: co se prodá přes ně, mohlo být zdaněno přes obchody se stejným sortimentem (Tesco, Bankrot, 39, Kik a pod.).
Mnou navrhovaná opatření
- Oddělení důchodového fondu od rozpočtu
- Stát by neměl možnost s penězi disponovat, ty by ležely na účtu v ČNB.
- Zrušení povinnosti valorizace
- Podle toho, kolik se vybralo by se také vyplácelo. Striktně, bez jakýchkoliv výjimek. Vláda by mohla do fondu poslat peníze navíc, ale jen v případě přebytkového rozpočtu zpětně.
- Historický dluh by byl anulován: na prožrání přebytků se podíleli všichni – v hantýrce politiků: z investic státu mají užitek všichni. Případně by byl vynahrazen prvotním vkladem státu do fondu (např. z privatizace): ten by byl použit na roční polštář, kdy by z něj byly vypláceny důchody v prvním roce a ve druhém již přesně z loňských výběrů.
- Změna výpočtu výše důchod
- Speciální výsluhy pro státní zaměstnance by do tohoto fondu nepatřily. Instituce se zájmem vyplácet zvláštní důchody např. vysloužilým policistům by pro tyto účely byly nuceny zřizovat vlastní fondy a zahrnout je do vlastního rozpočtu.
- Vyplácená částka by se jednou ročně rozdělila podle indexů, které každý důchodce má přidělen.
- Na začátku výpočtu by měl každý index jedna, po zvýšení nebo snížení by se index mohl dostat na hodnoty 0,5-1,5. Výše konkrétní penze by byla vypočtena celková částka/součet všech indexu * konkrétní index
- Bezdětný penzista by měl index snížen na 0,7.
- Rodič, kterému děti zemřeli nebo jsou již sami v důchodu, by měl index roven jedné.
- Penzistovi s dětmi by byl index vypočítán podle toho, kolik jeho potomci odvedli do systému. Vycházelo by se z průměrného odvodu na poplatníka, průměrného odvodu potomků na jednoho penzistu. V potaz by se muselo brát i to, kdo a kolik let měl tohoto potomka ve své péči, částku dělit mezi všechny rodiče a opatrovníky.
Ten kdo by měl hodně odvádějících potomků by na tom byl lépe, stejně jako rodič s méně potomky, kteří přispívají vyšší částkou. - Spatně by na tom byl rodič, který vychoval děti pro pracák nebo kriminál. Jeho důchod by se mohl propadnout až na 0,5.
Takový způsob výpočtu by zachoval solidaritu, vždy by byla vyplácena alespoň třetinová penze proti maximu.
Jaká by byla náročnost?
Způsob výpočtu není zrovna jednoduchý a to jsem ani podrobně nerozebíral způsoby výpočtů indexu. Nicméně je srovnatelný se současným způsobem výpočtu.
Žijeme v jednadvacátém století, existuje něco jako výpočetní technika. Stačí zadat vazby rodič-potomek, od kdy do kdy měl který rodič kterého potomka ve své péči. Dále napojit tuto databázi na databázi důchodového odvodu za loňský rok a nastavit pravidla výpočtu.
Jediná komplikace by vznikla na počátku, kdy by se museli zadávat data pro stávající důchodce. Vše by šlo vyřešit importem rodičů a dětí z matrik, výjimky (rozvody,opatrovnictví a pod) by se řešily až na individuální žádost rodiče nebo dítěte.
Vše poté by již bylo snazší nebo srovnatelné se současným systémem. Žádná historická data o zaměstnání, místo nich data o dětech, kterých bude ve většině případů méně. Žádné dokazování výše příjmu, odpracovaných let a pod.
Jaké by byly důsledky?
Takovýto systém by znamenal, že v průběžném pilíři by důchod pozvolna klesal a lidé by ho postupně nahrazovali vlastními úsporami.
Vyplácené důchody by kopírovaly inflaci s ročním zpožděním, současně kopírovaly bohatství ve společnosti, nebyly by nijak závislé na politické libovůli: nešly by populisticky navyšovat.
Pro politiky by to znamenalo, by mohli vkládat jen přebytky, pokud by dobře hospodařili, nebo ovlivňovat výši sazby (dnes cca 28% z příjmu) a to s jednoletým zpožděním: nerozhodovali by se podle volebních období.
Penze by nemohly být obětovány při bankrotu státu, protože fond by obsahoval prostředky vždy jen na jeden rok dopředu.
Pilíř by svými pravidly podporoval to, co do něj vkládá prostředky: porodnost, vzdělání a pracovitost dětí.
Na tom celý průběžný systém stojí a s tím také padá. O dalších možnostech motivace mít děti se lze dočíst v článku Daně za bezdětnost odstraňují přerozdělování.
Pilíř penzijního připojištění
Penzijní připojištění je dobrovolné, princip spočívá ve státní podpoře formou navýšení úložky nebo daňového odpisu.
Bohužel, dnes je Penzijní připojištění pilíř s nulovým dopadem na výše penzí. Mohou za to především nastavená pravidla, která způsobují znehodnocování uložených prostředků a odsávání peněz ze systému.
Aby tento pilíř mohl fungovat, je nutné:
- Striktní oddělení prostředků fondu od peněz správce
- Správci dnes v honbě za nejvyšším počtem střadatelů vyhazují peníze na jejich získávání (10K-20K na účastníka) a tyto výdaje musí účastník nějakým způsobem zaplatit. Po oddělení by to bylo ze správcovského poplatku, dnes na to padne veškerý zisk.
- Zakázat provize za uzavření smlouvy, zákaz jakýchkoliv poplatků účastníků
- Dnes je několik prvních let veškerý zisk z investic vyplácen pojišťovákovi, který smlouvu uzavře. Ani se státní podporou se proto penzijní spoření dlouhodobě nevyplatí.
- Omezení ne-penzijních výdajů v systému povede k navýšení jeho výhodnosti pro účastníky. Tedy toho, proč pilíř vůbec existuje.
Pilíř penzijního spoření
Dnes tento pilíř u nás neexistuje.
Od průběžného financování se liší tím, že každý účastník skutečně ukládá část prostředků do nějaké fondu.
Od penzijního připojištění se liší tím, že by měl být povinný a stát by do něj nevkládal žádné podpůrné prostředky.
V čem je přínos pro účastníka?
Popravdě v ničem. Jde jen o opatření, kdy je účastník donucen spořit si sám na důchod a nezáleží tak čistě jen na jeho odpovědnosti.
Jaká jsou rizika?
- Tunelování systému
- Pokud by pravidla byla nastavena stejně nesmyslně jako dnes (rok 2009 a dříve) pro penzijní připojištění, budou prostředky znehodnocovány a na systému se budou obohacovat zprostředkovatelé a správci.
- Státní bankrot
- V momentě, kdy stát zbankrotuje, může přímo znárodnit důchodové fondy (Argentina). Druhé riziko spočívá ve státních dluhopisech, které jsou z nějakého důvodu považovány za nejbezpečnější a tvoří značnou část investic fondu (stejně jako u penzijního připojištění). Více o hrozbě odmítnutí dluhů.
Individuální spoření
Každý si musí uvědomit, že všechny formy státem organizovaného důchodu nesou svá rizika. A spořit si na důchod i sám bez asistence státu.
Důchodci (i dnešní) musí změnit svůj přístup k životu a majetku. Nářky některých dnešních důchodců milionářů na výši penze mne nedojímají, spíše rozčilují.
Nejde přeci o to, aby z důchodu rozdali co nejvíce peněz svým dětem, je tomu naopak! Děti, kteří se u svých rodičů zastaví jen po výplatě důchodů jsou špatné děti a nepovedly se. Já své matce v důchodu nepřímo přispívám tak, že ji hradím některé náklady, i když žijeme odděleně. Nikdy by mne nenapadlo, že mne, zdravému vydělávajícímu jedinci, má ona nějakým způsobem financovat život.
Nejde přeci o to, aby rodiče svému potomstvu odkázali co největší majetek. Naopak, mají-li nemovitost, nechť ji prodají a jdou do menšího, za miliony si na stará kolena užívají nebo platí péči v pečovatelských domovech pro seniory.
