Značku ETA jsem konkrétně já jako domácí v poslední dekádě upřednostnil při nákupu hned několikrát a vždy byl hlavní motivací fakt, že jde o českou firmu. Postup byl často takový, že jsem si vybíral primárně z jejich produkce a ostatní značky používal spíše jen pro porovnání. Jak ale výroba z ČR mizela, motivace slábla a například při nákupu poslední mikrovlnky už jsem snad žádný spotřebič ETA při výběru ani neprohlížel.
Ačkoliv jde o mé subjektivní hodnocená situace, dovolím si ho zevšeobecnit. ETA svým přesunem do Číny možná zlevnila výrobu, současně ale ztratila punc české značky, což pro mnoho jejich zákazníků bylo spojeno s leskem kvality a podpory domácí ekonomiky. V momentě, kdy mám jako spotřebitel vybírat z čínských výrobků, má důvěra v kvalitu je nulová a vybírám podle ceny, nikoliv značky.
Postup firmy ETA Hlinsko přitom není ojedinělý. Přesun výroby za hranice je běžnou záležitostí a vliv tohoto kroku na spotřebitelská rozhodnutí bagatelizován. Stát i EU ho navíc aktivně podporují zvýhodňování zahraniční výroby před domácí (jiné normy na výrobu než na dovoz) a veškerou podporu záměrově určenou pro domácí ekonomiku svým provedením mění na vyhazování peněz (např. značka Klasa podporující zahraniční potraviny).
Fungující alternativa
I zde existuje alternativní postup, který slučuje výhody levné výroby v zahraničí s patriotismem spotřebitele. Předvádí ho (zatím) například značka Škoda. Ta vyrábí po celém světě, ale primárně vždy pro tamní trh. Českého trhu se její rozhodnutí příliš nedotkne, protože český spotřebitel má i nadále pocit nákupu českého výrobku v pro něj obvyklé kvalitě. Současně značka získává sympatie spotřebitelů v místě nové výroby - například v Rusku její zákazníci kupují domácí výrobek. Další benefitem je možnost přizpůsobit kvalitu místním podmínkám: automobil Škoda v Indii je něco jiného než Škoda v EU.Pokud ovšem lze účinně skloubit výhody globalizace a zahraniční expanze s lokálním patriotismem a české firmy tak nečiní, je to chyba managementu.
