V tom jim přizvukují nadšení humanisté a mluví o lidské rovnosti a právech lidí zvolit si zemi, kde chtějí prožít svůj život naplno. A současně také jejich právu zachovat si svou kulturu, která nás velmi obohacuje.
Jejich společná píle nese své ovoce. Za posledních pět se počet cizinců v ČR zdvojnásobil z 2.5% na 5% (zdroj) a nadále jejich příliv akceleruje (zdroj). Jaké krásné zítřky nás čekají vidíme již dnes ve Francii, která má několik desetiletí náskok.
Ale budiž, někdo po takovém životě touží, je to jeho právo. Ale kde bere právo mi jako občanu tuto svou představu silou vnucovat? Bez voleb, bez referenda, bez veřejné diskuze, někdo za občany této země rozhodl v přerod v multikulturní společnost a nyní po této vytyčené cestě kráčíme.
Kdo tu skutečně nerespektuje něčí práva?
Když se někde vede diskuze na toto téma, vždy je o tom, jak my jsme netolerantní a jak bychom se měli správně chovat. Nikdy na téma, zda si něco takového vůbec přejeme a kdo to za nás rozhodl.
Kritizovat přerod v multikulturní společnost znamená být automaticky obviněn z rasismu nebo nacionalismu, minimálně překročit čáru politické korektnosti.
Minimálně polovina čtenářů tohoto textu se díky mediální masáži ani nezamyslí nad jeho obsahem a rovnou nějak obdobně označkuje mne. Rozpor ve faktech, kdy já volám po svých občanských právech a oni mne o ně ochuzují jim nedojde. Mne jako občana se nikdo neptá, zda bych raději žil v méně zalidněné zemi a zda mi vyhovuje takhle rozmělňovat národní bohatství. Mé názory mohou být omezené, motivované mou lakotou a hamižností, ale jsou mé a jako občan mám právo, aby takto závažná změna prošla demokratickým volebním procesem a diskuze na toto téma nebyla bagatelizována rasismem či jiným ismem.
Někdo tady jinému stěhuje do baráku cizí lidi a majitel domu musí mlčet a živit je, protože jinak je rasista. Jiný důvod k nesouhlasu takové silové přeměny svého života přece mít ani nemůže! Respektovat jiné národy a rasy přeci nelze na dálku přes plot. Skutečný respekt projevíte až tehdy, kdy se s nimi rozdělíte.
Nejlépe o sousedovo, vždyť kolik daňových poplatníků toto podporuje? Za daňového poplatníka v tomto kontextu nepovažuji nikoho žijícího z veřejných peněz, od politiků, úředníků, zaměstnanců institucí závislých na státu až po studenty plných ideálů, ale také bez jakýchkoliv životních zkušeností.
Dvacetina populace je pořád ještě množství, které nevytváří národnostní problémy, obzvláště s ohledem na původ imigrantů: slovanské obvykle křesťanské národy, které se u nás snadno integrují. Nebo asiaté, kteří vynikají v hospodářské kriminalitě, ale ne v násilí. Až se dostaneme na úroveň afro-evropských států jako Francie co do podílů imigrantů i struktury, nebude již cesty zpět. A EU nám v tom v rámci bratrského přerozdělování plánovaného v Evropské komisi ráda pomůže.
Vybudovat multikulturní společnost je velmi snadné, řada lidí se na tom dokonce obohatí (levná pracovní síla pro nekonkurenceschopná průmyslová odvětví), krátkodobě to posílí státní rozpočet (trochu jako život na dluh), humanisté mají radost. Ale jde o jízdenku jedním směrem ke světlým zítřkům plným národnostních třenic a vysokých státních výdajů na sociální podpory.
První vlna imigrantů bývá obvykle pracovitá, ale jejich potomci jsou stejně líní a rozmazlení jako Evropané. To je dobře vidět dobře ve Francii, kde těm nyní smrdí nekvalifikovaná práce stejně jako rodilým Francouzům. Ale protože pochází z chudých poměrů od negramotných rodičů, jejich vzdělání jim obvykle neumožňuje získat lepší pracovní zařazení. Proto žijí z dávek a své frustrace si často vybíjí v pouličních ganzích.
Kolik humanistů si uvědomuje, že rasismus a nacismus nejlépe bují ve společnostech se silnými národnostními menšinami? Především tam, kde je držení majetku (bohaté evropské národy vs chudí přistěhovalci), kriminalita (potomci přistěhovalců bez perspektivy) nebo státní správa (pozitivní diskriminace, čerpání sociálních dávek) výrazně odlišné podle národnostního klíče? A že naopak nejvíce tolerantní jsou národy žijící v homogenním prostředí? Až současný umělý přerod Evropy vyústí ve zvěrstva v podobě genocidy nebo násilností, kolik humanistů se přihlásí k odpovědnosti za ně?
Já sám sebe nepovažuji za rasistu nebo nacionalistu. Hrdost na můj národ se u mne téměř nevyskytuje, nevidím k ní důvod. Pokud vůbec má rasa nějaký významný vliv na genetické předpoklady člověka, bílou bych těžko označil za nejvyvinutější. Jako ateista beru cizí víru jako výstřednost, ne jako důvod k nenávisti.
Dříve jsem byl snad vzor tolerance ke všemu možnému, od chudoby, jiným národům, náboženstvím (kolik z vás se pokoušelo číst korán?), romské menšině atd. Postupnou změnu mé osobnosti k horšímu (ano, i dnes i uvědomuji, že má rostoucí nesnášenlivost je špatná vlastnost) beru jako příklad toho, co čeká postupně celou společnost. Ta je dnes chráněna do značné míry tím, že většina populace o světě kolem nepřemýšlí.
Až dnes vznikající problémy přerostou určitou mez a začnou více zasahovat do lidských životů, nesnášenlivost akceleruje. Kdo nevěří, ať se zamyslí nad podporou nácků a skinheads v oblastech s problémy s romskou menšinou.
Současný vývoj místo snahy těmto zbytečným problémům předejít k nim naopak usilovně směruje. Přitom nejde ani tak o ideály, jako o hloupost. Existují státy, které tuto problematiku řešily desítky let před námi různými způsoby a my již máme možnost vidět kam které řešení postupně vede. Přesto slepě kopírujeme chyby jiných, místo abychom se inspirovali u úspěšných.
Jaká by měla být imigrační politika?
K imigrační politice se lze stavět mnoha způsoby. Mě by vyhovoval takový, který nepřiznává imigrantům žádná práva získat občanství a upravuje jejich pobyt zde jako čistě pracovní s budoucím návratem do rodné země. Něco takového v minulosti uplatňovalo Japonsko a proto lze srovnávat dopady evropského rozdávačného, amerického pro-imigračního a japonského kořistnického přístupu.
(západní) Evropa
Zaplavena sty miliony přistěhovalců především z Afriky. Jejich potomci mají plná práva občanů EU, ale protože pocházejí ze sociálně slabých rodin, patří převážně ke spodině často závislé na sociálních dávkách. Povzbudivý krátkodobý impuls pro ekonomiku získaný zaměstnáním pracovitého imigranta je nyní těžce splácen živením jeho potomstva, které již nemá stejnou pracovitost a je stejně líné jako ostatní Evropané. Navíc ale s plnými právy, téměř negramotná, násilná a státem podporovaná se segregovat, nikoliv nucená k integraci.
Snaha vytáhnout menšiny ze sociálního dna stojí miliardy eur na sociální programy a přispívá k vysoké daňové zátěži snižující konkurenceschopnost evropských firem a zaměstnanců.
Potomci imigrantů se z frustrace z nulové perspektivy více obracejí k rodným tradicím nebo náboženství a obracejí se proti společnosti, která je jim cizí a ve které nemají dost prostoru se uplatnit. A mají snahu ji přetvořit k obrazu své nyní idealizované představy rodné země svých předků.
Jak bude Evropa vypadat je vidět ve Francii: sebevražedným humanismem k silným nacionalistickým stranám a brzo již i prezidentovi. Rodné země imigrantů těží ze svých uprchlíků jen minimum, jsou motivovány jich produkovat co nejvíce.
USA
V dobách, kdy imigraci tvořila prchající elita z Evropy nebo Asie (intelektuální či prostě jen aktivnější), rostla s jejím přílivem i síla státu. Dnes je ale migrace tak snadná a svět je globální, takže inteligence nemá důvody preferovat USA pro svůj rozvoj. Imigranty tvoří ekonomičtí uprchlíci, kteří nepřevyšují schopnostmi průměr populace v rodné zemi.
USA byly vždy multikulturní, současné oslabování převahy evropských národů jejich integritu neohrožuje, jen půjde o jiný stát než dříve.
Rodné země imigrantů těží ze svých uprchlíků jen minimum, jsou motivovány jich produkovat co nejvíce.
Japonsko
Díky rasistickým postojům společnosti si drží svou národnostní "čistotu", zahraniční pracovní sílu využívá k práci a s úsporami ji posílá zase zpět do rodné země =>tím původní zemi pomáhá zdaleka nejvíce, protože ji posílá kvalifikovanou a relativně bohatou střední třídu.
V současnosti Japonsko díky vymírání a oborové specializaci pracovních sil vytváří programy pro určité konkrétní profese. Vždy ale tak, aby to pro stát představovalo jednoznačný přínos: např. speciální imigrační podmínky pro zdravotní sestry ze států s podobným kulturním prostředím.
Proč se nepoučíme?
Je to paradox, že rasově motivovaný japonský přístup je evidentně nejlepší jak pro Japonce, tak pro chudé země, odkud se imigranti rekrutují.
Jen ho z ideologických důvodů v EU nezavádíme: idealismus a hraný humanismus nám brání racionálně přijmout japonskou zkušenost a aplikovat ji v Evropě.
Raději ignorujeme zjevné a dál předstíráme, že evropská cesta je ta lepší. Pýcha na evropskou humánní motivaci nám nedovoluje přiznat, že japonská cesta je přes své (pro Evropany) nemorální příčiny v konečném důsledku výhodná pro všechny.
