Důchodová reforma trochu jinak

V minulosti částka vybraná na důchodovém pojištění přesahovala částku vyplacenou na důchodech. Přebytky vlády používaly na zalepování děr v rozpočtu (prožraly je, bez ohledu na stranickou příslušnost). S demografickým vývojem a současným propadem ekonomiky se poměr obrátil a v současnosti je tomu naopak.

Zákon stanovuje pravidla, podle kterých má vláda povinnost valorizovat důchody. Pravidelným sporem v politice je, zda navyšovat důchody či ne, případně o kolik. Zejména ve volebním roce jsou navyšování důchodu nakloněni všichni politici bez ohledu na politický směr. Takto nesystémové navýšení se stane dlouhodobou zátěží, protože také podléhá valorizaci.

O důchodové reformě se hovoří pouze v souvislosti se penzijním připojištěním (jako druhým pilířem) a posouváním věku odchodu do důchodu. Jen málo nebo vůbec se neřeší chyby v současném systému.

Proto rozepíši svou představu o čtyřech důchodových pilířích, právě i s ohledem na potřebné systémové úpravy těch stávajících.

Průběžný penzijní systém

Celý pilíř stojí a padá na počtu dětí a na tom, zda tyto děti pracují a vydělávají peníze.
Změna struktury společnosti, nízká porodnost a obrovský nárůst důchodců na úkor pracujících způsobuje, že v systému relativně klesají výběry a rostou výplaty.

Celý systém dnes stojí na nepravdivém tvrzení:

Celý život si spořím a až budu v důchodu, budu za své úspory žít.

To je ale evidentně nesmysl, protože žádné úspory neexistují!

Skutečnost je tedy odlišná:

Celý život odvádím peníze na důchod svých rodičů (předků) a až budu v penzi, budou na můj důchod peníze odvádět moji potomci.

Odstranit tento zdánlivě malý rozdíl v interpretaci by znamenalo zabránit kolapsu tohoto pilíře.

Dnes stát tyto "státní" důchody dotuje z jiných zdrojů a politici navíc populisticky výši důchodu navyšují vždy před volbami a to na dluh nás všech. Naopak až stát zbankrotuje, důchody se skokově sníží podle požadavků "zachránců", případně bude zrušena valorizace a budou skokově znehodnoceny inflací.

Dnes realizovaná opatření

Posouvání věku odchodu do důchodu

Důchodové saldo je snižováno posouváním věku odchodu do důchodu, od 1.1.2010 začne další posun na hranici 65 let.

To je spravedlivé s ohledem na fakt, že dnešní třicátníci se již důchodu pravděpodobně v této podobě z důvodu kolapsu systému nedočkají a tato ztráta je tak rozdělována mezi více generací.

Důsledkem je ale také to, že většina penzistů bude poslední roky před penzí trávit na invalidním důchodu nebo úřadu práce, tedy stejně budou závislý na veřejných prostředcích od státu.

Podpora imigrace

Dnes je podporována imigrace cizinců do ČR pod záminkou potřeby zvýšit počty plátců.

Je to nesmysl, protože imigranti obvykle usilují o nekvalifikovaná zaměstnání, kde konkurují nejrizikovější skupině nezaměstnaných: těm s nejnižším vzděláním.

O nevýhodnosti imigrace nekvalifikované levné síly se lze již dnes přesvědčit ve Francii, která tuto politiku praktikovala před několika desetiletími. Obrovská nezaměstnanost, obrovské sociální výdaje na děti imigrantů (stejně líné jako děti Francouzů, jen statisticky s horším vzděláním), kulturně náboženské spory, pouliční války.

U nás máme spíše imigranty z Asie, ti ale snižují příjmy státu neplacením daní: co se prodá přes ně, mohlo být zdaněno přes obchody se stejným sortimentem (Tesco, Bankrot, 39, Kik a pod.).

Mnou navrhovaná opatření

Oddělení důchodového fondu od rozpočtu

Stát by neměl možnost s penězi disponovat, ty by ležely na účtu v ČNB.

Zrušení povinnosti valorizace

Podle toho, kolik se vybralo by se také vyplácelo. Striktně, bez jakýchkoliv výjimek. Vláda by mohla do fondu poslat peníze navíc, ale jen v případě přebytkového rozpočtu zpětně.

Historický dluh by byl anulován: na prožrání přebytků se podíleli všichni – v hantýrce politiků: z investic státu mají užitek všichni. Případně by byl vynahrazen prvotním vkladem státu do fondu (např. z privatizace): ten by byl použit na roční polštář, kdy by z něj byly vypláceny důchody v prvním roce a ve druhém již přesně z loňských výběrů.

Změna výpočtu výše důchod

Speciální výsluhy pro státní zaměstnance by do tohoto fondu nepatřily. Instituce se zájmem vyplácet zvláštní důchody např. vysloužilým policistům by pro tyto účely byly nuceny zřizovat vlastní fondy a zahrnout je do vlastního rozpočtu.

Vyplácená částka by se jednou ročně rozdělila podle indexů, které každý důchodce má přidělen.

Na začátku výpočtu by měl každý index jedna, po zvýšení nebo snížení by se index mohl dostat na hodnoty 0,5-1,5. Výše konkrétní penze by byla vypočtena celková částka/součet všech indexu * konkrétní index

• Bezdětný penzista by měl index snížen na 0,7.


• Rodič, kterému děti zemřeli nebo jsou již sami v důchodu, by měl index roven jedné.


• Penzistovi s dětmi by byl index vypočítán podle toho, kolik jeho potomci odvedli do systému. Vycházelo by se z průměrného odvodu na poplatníka, průměrného odvodu potomků na jednoho penzistu. V potaz by se muselo brát i to, kdo a kolik let měl tohoto potomka ve své péči, částku dělit mezi všechny rodiče a opatrovníky.
  Ten kdo by měl hodně odvádějících potomků by na tom byl lépe, stejně jako rodič s méně potomky, kteří přispívají vyšší částkou.


• Spatně by na tom byl rodič, který vychoval děti pro pracák nebo kriminál. Jeho důchod by se mohl propadnout až na 0,5.

Takový způsob výpočtu by zachoval solidaritu, vždy by byla vyplácena alespoň třetinová penze proti maximu.

Jaká by byla náročnost?

Způsob výpočtu není zrovna jednoduchý a to jsem ani podrobně nerozebíral způsoby výpočtů indexu. Nicméně je srovnatelný se současným způsobem výpočtu.

Žijeme v jednadvacátém století, existuje něco jako výpočetní technika. Stačí zadat vazby rodič-potomek, od kdy do kdy měl který rodič kterého potomka ve své péči. Dále napojit tuto databázi na databázi důchodového odvodu za loňský rok a nastavit pravidla výpočtu.

Jediná komplikace by vznikla na počátku, kdy by se museli zadávat data pro stávající důchodce. Vše by šlo vyřešit importem rodičů a dětí z matrik, výjimky (rozvody,opatrovnictví a pod) by se řešily až na individuální žádost rodiče nebo dítěte.

Vše poté by již bylo snazší nebo srovnatelné se současným systémem. Žádná historická data o zaměstnání, místo nich data o dětech, kterých bude ve většině případů méně. Žádné dokazování výše příjmu, odpracovaných let a pod.

Jaké by byly důsledky?

Takovýto systém by znamenal, že v průběžném pilíři by důchod pozvolna klesal a lidé by ho postupně nahrazovali vlastními úsporami.

Vyplácené důchody by kopírovaly inflaci s ročním zpožděním, současně kopírovaly bohatství ve společnosti, nebyly by nijak závislé na politické libovůli: nešly by populisticky navyšovat.

Pro politiky by to znamenalo, by mohli vkládat jen přebytky, pokud by dobře hospodařili, nebo ovlivňovat výši sazby (dnes cca 28% z příjmu) a to s jednoletým zpožděním: nerozhodovali by se podle volebních období.

Penze by nemohly být obětovány při bankrotu státu, protože fond by obsahoval prostředky vždy jen na jeden rok dopředu.

Pilíř by svými pravidly podporoval to, co do něj vkládá prostředky: porodnost, vzdělání a pracovitost dětí.
Na tom celý průběžný systém stojí a s tím také padá. O dalších možnostech motivace mít děti se lze dočíst v článku Daně za bezdětnost odstraňují přerozdělování.

Pilíř penzijního připojištění

Penzijní připojištění je dobrovolné, princip spočívá ve státní podpoře formou navýšení úložky nebo daňového odpisu.

Bohužel, dnes je Penzijní připojištění pilíř s nulovým dopadem na výše penzí. Mohou za to především nastavená pravidla, která způsobují znehodnocování uložených prostředků a odsávání peněz ze systému.

Aby tento pilíř mohl fungovat, je nutné:

Striktní oddělení prostředků fondu od peněz správce

Správci dnes v honbě za nejvyšším počtem střadatelů vyhazují peníze na jejich získávání (10K-20K na účastníka) a tyto výdaje musí účastník nějakým způsobem zaplatit. Po oddělení by to bylo ze správcovského poplatku, dnes na to padne veškerý zisk.

Zakázat provize za uzavření smlouvy, zákaz jakýchkoliv poplatků účastníků

Dnes je několik prvních let veškerý zisk z investic vyplácen pojišťovákovi, který smlouvu uzavře. Ani se státní podporou se proto penzijní spoření dlouhodobě nevyplatí.

Omezení ne-penzijních výdajů v systému povede k navýšení jeho výhodnosti pro účastníky. Tedy toho, proč pilíř vůbec existuje.

Pilíř penzijního spoření

Dnes tento pilíř u nás neexistuje.

Od průběžného financování se liší tím, že každý účastník skutečně ukládá část prostředků do nějaké fondu.

Od penzijního připojištění se liší tím, že by měl být povinný a stát by do něj nevkládal žádné podpůrné prostředky.

V čem je přínos pro účastníka?

Popravdě v ničem. Jde jen o opatření, kdy je účastník donucen spořit si sám na důchod a nezáleží tak čistě jen na jeho odpovědnosti.

Jaká jsou rizika?

Tunelování systému

Pokud by pravidla byla nastavena stejně nesmyslně jako dnes (rok 2009 a dříve) pro penzijní připojištění, budou prostředky znehodnocovány a na systému se budou obohacovat zprostředkovatelé a správci.

Státní bankrot

V momentě, kdy stát zbankrotuje, může přímo znárodnit důchodové fondy (Argentina). Druhé riziko spočívá ve státních dluhopisech, které jsou z nějakého důvodu považovány za nejbezpečnější a tvoří značnou část investic fondu (stejně jako u penzijního připojištění). Více o hrozbě odmítnutí dluhů.

Individuální spoření

Každý si musí uvědomit, že všechny formy státem organizovaného důchodu nesou svá rizika. A spořit si na důchod i sám bez asistence státu.

Důchodci (i dnešní) musí změnit svůj přístup k životu a majetku. Nářky některých dnešních důchodců milionářů na výši penze mne nedojímají, spíše rozčilují.

Nejde přeci o to, aby z důchodu rozdali co nejvíce peněz svým dětem, je tomu naopak! Děti, kteří se u svých rodičů zastaví jen po výplatě důchodů jsou špatné děti a nepovedly se. Já své matce v důchodu nepřímo přispívám tak, že ji hradím některé náklady, i když žijeme odděleně. Nikdy by mne nenapadlo, že mne, zdravému vydělávajícímu jedinci, má ona nějakým způsobem financovat život.

Nejde přeci o to, aby rodiče svému potomstvu odkázali co největší majetek. Naopak, mají-li nemovitost, nechť ji prodají a jdou do menšího, za miliony si na stará kolena užívají nebo platí péči v pečovatelských domovech pro seniory.

Koncepce romské integrace - materiál z jiné planety a jak by to mělo být správně

Vláda schválila materiál nazvaný Koncepce  romské integrace a dokonce ho označila jako velmi kvalitní. Našel jsem pouze její realizační plán, a ten mne hodně postrašil.

Základní myšlenka je správná a žádoucí. Pomoci Romům ze dna společnosti, aby prostý fakt příslušnosti k romské národnosti neznamenal zásadní snížení šancí prosadit se v životě.

Dnes je tomu bohužel tak, že narodit se jako Rom často znamená minimum šancí na kvalitní vzdělání a uplatnění se v životě. To je zapříčiněno rasovými předsudky většinové společnosti, ale také faktickému špatnému rodinnému zázemí.

Idylické pohádky o svornosti rovných rodin automaticky neznamenají, že jsou Romové dobří rodiče. U části Romů tvořících sociální spodinu společnosti je situace zcela opačná. Jsou špatnými rodiči, dávají svým dětem špatný příklad života parazita, nevedou je k řádnému životu (krádež nebo podvod je pro ně norma) a nevěnují se jim, neučí se s nimi, nestarají se o jejich vzdělání jinak než nátlakem na své okolí.

Bohužel koncepce nic z toho neřeší nebo jen okrajově. Primárně se zaměřuje na prohlubování nefungujících opatření, rozhazování peněz, rozšiřování pozitivní diskriminace a v jejím důsledku i podporuje šíření rasismu ve společnosti.

Jak je to možné? Projděme si několik vybraných bodů:

Bod 1.5: Průběžně ve spolupráci s ministrem práce a sociálních věcí prosazovat prostřednictvím kampaní princip diverzity v českém podnikatelském prostředí a ve veřejné správě dle části III.materiálu.

Víte co tohle znamená? Onu neblaze proslulou pozitivní diskriminaci. Ta v konečném znamená právě nárůst rasismu.

Jak se budete cítit, až se budete ucházet o práci a bude přijat jiný méně kvalifikovaný uchazeč, jen proto že má jinou barvu pleti? Jsem si jist, že si ulevíte větou o černé hubě. A bude-li se to častěji opakovat, stanete se zatvrzelým rasistou.

Ostatně toto již bylo praktikováno v USA a důsledky již známe: mnoho lidí přivedla k rasismu. Tak jako dnes hrozí odmítnutí Roma z rasových důvodů, ideál této koncepce usiluje o stejnou nespravedlnost, jen převrácenou na druhou stranu.

2.1 V rámci existujících dotačních programů podporovat včlenění romské kultury do většinové kultury české společnosti. (a další podobné body)

Ministerstvo kultury plánuje dotovat romskou kulturu, a tak ji více dostat na oči. Kromě slova "dotace", které má již pejorativní nádech, nelze moc namítat. Rasové předsudky většinové společnosti jsou jedním (nikoliv hlavním) důvodem pro vyčlenění Romů a problémů s touto segregací spojených.

Nikterak mne neláká představa, že budu v TV sledovat neustále romské tance a hraní na housle. Ale nelákají mne ani dnešní zábavní show pro vysloužilé umělce za veřejné peníze, takže jestli to pomůže, hurá do toho. Nicméně s rozumem, jinak tím opět většinu lidí taková podpora jen naštve.

V jiných navazujících bodech je i zmínka o potřebě zviditelňovat romské podnikatele či jiné úspěšné jedince. S tím bez výhrad souhlasím. Ostatně tito lidé opravdu něco dokázali, museli překonat daleko více překážek než jiní a publicitu si tak jedině zaslouží.

Horší úkoly jsou přichystány pro Ministerstvo školství:

3.1 Podporovat průběžně výzkum romského jazyka, romského holocaustu a romské kultury, vytvářet příležitosti pro realizaci takto zaměřených výzkumných projektů v rámci dotačních programů Grantové agentury AV ČR.

Přeloženo do češtiny, další stovky milionů korun půjdou na zcela zbytečný "základní" výzkum. Místo snahy ořezat podporu v AV na skutečnou vědu, bude se tímto opatřením dále podporovat zkoumání nesmrtelnosti brouka. To vše pod praporem romské integrace, které toto ale nijak nepomůže.

Že Romové umírali v koncentračních táborech všichni víme, stát to nezakrývá. Pokud to není v učebnici dějepisu, stačí to tam levně doplnit.

Co si od tohoto bodu tedy můžeme slibovat? Nic. Je úplně jedno, zda jde o romskou nebo českou kulturu, tohle je jen parazitování na daňovém poplatníkovi. Není se čemu divit, tuto koncepci pravděpodobně pravděpodobně připravovali titíž lidé, kteří budou na tomto tunelu participovat.

Výzkum romského jazyka a kultury je stejně "koníčkovská" věda, jako výzkum české poezie sedmdesátých let dvacátého století nebo historie krabiček od zápalek. Kdo chce, ať se tomu věnuje, ale nehraje si na vědce a hlavně nevyžaduje státní podporu! Romské integraci to nijak nepomůže, maximálně to oprávněně naštve daňové poplatníky, na jaké nesmysly musí zase odvádět daně.

Tenhle přístup byl normální v době českého národního obrození, to jsme jako společnost pořád nedospěli ani o kus dále? Proč neustále povzbuzovat národy k pěstování svých odlišností? Nepotírat je, ale ani nepodporovat! Nechť se stanou součástí lidských osobností jedinců, které se o ně sami zajímají.

3.2 Vytvářet průběžně podmínky pro institucionální rozvoj vysokoškolského oboru romistika
a podporovat jeho rozšíření na další vysoké školy v ČR.

Další hloupost a zbytečnost. Místo aby se ve školství podporovaly technické a přírodní obory klíčové pro naši budoucnost, budeme plýtvat inteligentními studenty a penězi na studium hloupostí. A zase, je úplně jedno, zda jde o romistiku nebo jiný "humanitní" obor. Pak se divte, že titul Mgr je lidem k smíchu a všechny studijní obory se snaží od něj odvrátit a vymýšlí si pro magisterský stupeň vzdělání vlastní označení.

Já chápu, že například pro účely školství má smysl nějaký  předmět zaměřený na romskou menšinu a její kulturu a zvyklosti. Ale nic se nemá přehánět. Magistr romanistiky je společnosti stejně platný, jako magistr tanečních kreací Michaela Jacksona. Prostě je na nic. Nic proti němu, nic proti jeho zájmům, ale ať si to studuje za své a hlavně ať se pak živí jinak, než za veřejné peníze.

V dalších bodech plánu se dokonce snaží tuto zbytečnost šířit i na další školy. Typický postoj jedinců, kteří jsou placeni z veřejných peněz a už zcela ztratili kontakt s mnohem drsnější realitou života...

6.1 Upravit podprogram Podpora výstavby podporovaných bytů tak, aby cílová skupina pro dotační titul Vstupní byty byla jednoznačně vymezena a zahrnovala osoby ze sociálně
vyloučených romských lokalit a rodiny ohrožené odebráním dítěte do ústavní výchovy z důvodu nevyhovujícího bydlení.

Tohle je celé špatně! To co je dnes vydáváno za sociální byt je nemovitost v hodnotě milionů korun!

Já jsem několik let musel šetřit na blbou garsonku, přičemž daleko lepší byty jsou pronajímány privilegovaným vrstvám za dotovanou cenu. Jak jinak, tuto dotaci musí někdo zaplatit: třeba takový blbec, co si na horší byt vydělal sám a který nepatří mezi privilegované vrstvy společnosti (politici a jiní sociální paraziti nebo handicapovaní lidé, kteří jako jediní takovou formu pomoci potřebují) a nemá tedy na nic nárok. Mimochodem, platná výše nájemného v těchto bytech (54,40Kč/m² pro rok 2010) by u mého pidi bytu pokryla tak akorát příspěvky do společenství vlastníků (fond oprav u novostavby atd.) a ani haléřovou částkou v sobě neobsahuje návratnost milionové investice.

Stát tady má v plánu odměňovat špatné rodiče a motivovat je k plození dětí a nestarání se o ně. Neodpovědné chování má přinášet výhody v podobě extrémně levných bytů a sociálních dávek na úkor ostatních obyvatel. Obzvlášť paradoxní případy budou nastávat, kdy stát podpoří rodiče-příživníky s pěti dětmi, o které se nedokáží postarat, za peníze rodin s jedním dítětem, co si díky vysokým daním a odvodům žádné druhé nemohou dovolit.

Zmiňovaný dotační program je určen handicapovaným nebo na dočasné bydlení pro sociální případy. Již pravidla pro 2010 smrdí diskriminací, protože zvýhodňují některé národnosti před jinými.

Sociální bydlení si představuji zcela jinak. Například i nízkoenergetického standardu lze dosáhnout stavbou z levných unibuněk s vnějším zateplením, samozřejmě jen se základním vnitřním vybavením. Že vnitřní prostory nic moc? Vydělejte si na lepší! Neublíží to dětem? Takový byt je komfortnější než kdy mělo lidstvo ve své historii, tak jak by mohlo? Mimochodem, jediný mne známý případ ze Vsetína považuji za nepřiměřeně komfortní.

Dotované sociální bydlení nemá být luxus, má zajišťovat pouze nejzákladnější potřeby (teplo, hygiena) a to je vše. Jeho příjemci mají být motivováni k tomu, aby se z něj svou pílí dostali, nikoliv je od toho odrazovat! Dnes nedejbože, aby příjem šťastlivce s přiděleným bytem vystoupal a on o něj přišel (děje se tak vůbec?). Nebo proč by si měl shánět vlastní bydlení v obvykle ještě nižším standardu za násobný tržní nájem? Raději si koupí novou plazmu.

Jak by tedy měla probíhat romská integrace?

Některé body ve schváleném plánu svůj smysl mají, jiné jsou spíše úřednická bezzubá a drahá omáčka. Jsou tam i takové, co vyhrotí rasovou a národnostní nesnášenlivost nebo situaci Romů dále zhorší.
Základní omyl spočívá v opakování již vyzkoušených a nefungujících postupů a popírání zjevných faktů:

1. Má-li někdo být posuzován společností kladně, musí být pro společnost přínosem a ne na ni parazitovat.


2. Má-li být někdo přínosem, nedává smysl ho motivovat k opaku.


3. Hlavní překážkou lepšího vzdělání Romů ani kohokoliv jiného není neschopnost školství, ale špatní rodiče nepovažující vzdělání svých dětí za důležité a sami se ho nesnaží zlepšit. Stejně tak neochota dospělých Romů si své vzdělání v dospělosti doplnit.


4. Nezaměstnaný chodící si jen pro podporu, bez vlastní snahy zlepšit své postavení, vzdělávat se, dělat i špatně placené práce, ten je parazit. Podporovat ho v takovém životním stylu znamená ho v něm uzamknout a zbavit šance prožít život jinak.

Nepodporujme parazity, ale pracovitost a snahu

Náhled společnosti na romskou menšinu se nezlepší, pokud se zvýší přerozdělování peněz v její prospěch. Všechny ty nové byty pro Romy v minulosti vedly jen k nárůstu nesnášenlivosti, obzvláště když byly poté vandaly zničeny. Kolik jste slyšeli vtipů o táboráčku v obýváku, nových sídlištích určených k demolici, cikánech jezdících pro desetitisícové dávky v mercedesu a pod? Jejich úspěch je dán právě tím, že obsahují pravdivé jádro.

S rostoucími ekonomickými problémy bude růst podpora extremismu primitivně hledajícího snadný terč jako viníka všech problémů. Paraziti jsou logicky prvním cílem: jejich vina je zjevná, jejich obranyschopnost malá. Nezaměňovat mnou označenou skupinu parazitů za všechny slabé! Ty si sice extremisté rádi vezmou jako terč, ale do špatné životní situace nebo ke zdravotnímu problému může přijít každý. Jde o to, jak moc se dotyčný snaží sám se s tím poprat a jak moc přenáší vše na jiné. Ochrnutý člověk žádné možnosti nemá, zdravý ano, jen se mu dnes bohužel snaha nevyplatí.

Dávky nesmí demotivovat

Přitom řešení je jednoduché: Ořezat všechny sociální dávky na minimum tak, aby jejich příjemce měl výrazně horší životní úroveň než pracující. Samozřejmě ne podle rasového nebo národnostního klíče, nýbrž všem.

Lidem padnoucím na dno pomožme, ale je to dočasná pomoc, svázaná s výkonem veřejných prací, sebevzděláváním se a špatnou životní úrovní. Na válení na gauči s pivem u televize musí její příjemce rovnou zapomenout.

Není náhodou, že v jakémsi diskusním televizním pořadu od romského aktivisty zazněla věta: "nedávejte jim ty dávky, oni pak nemají důvod cokoliv dělat". Ten člověk to myslel zjevně upřímně. Byl si vědom toho, že jeho lidé jsou díky pokryteckému humanismu společnosti drženi při dně a systém jim brání se jakkoliv rozvíjet.

Veškeré dávky musí být postaveny tak, aby příjemce nebyl motivován nepracovat (tak je tomu bohužel dnes) a plodit děti kvůli vyšším dávkám. Všechny ty nesmyslné indexy porovnávající příjmy s průměrným platem nebo životním minimem jsou škodlivé sami o sobě. Demotivují ve snaze cokoliv zlepšit, protože jakékoliv zvýšení příjmu je okamžitě potrestáno snížením dávky.

Takže podpora v nezaměstnanosti nebo životní minimum, to vše musí být vyměněno za nepříjemnou práci. Pokud ji dotyčný neodvede, nemá mít nárok ani na to minimum, protože ho evidentně nepotřebuje. Je to výhodné pro společnost i finančně, spousta předražených veřejných zakázek za statisíce spočívající v úklidu ulic nebo udržování zeleně by byla téměř zadarmo.

A naopak, kdokoliv je na ni ochoten přistoupit, je evidentně na dně a dávku potřebuje.

Nesmyslné indexy násobící průměrnou mzdu nebo životní minimum

Takové měřítko je daleko reálnější než nesmyslné indexy o 1.3 násobku životního minima, zjišťování kdo v domácnosti opravdu je, jak je možné že ta nová plazma na zdi byla pořízena při těchto příjmech a pod.

Představte si to zjednodušeně: fotky front na polévku v době hospodářské krize 30. let v Americe. A u vchodu do výdejny dnešní zbyteční a drazí úředníci ze sociálek kontrolující indexy, majetkové poměry atd. Jakoby fakt, že člověk stojí hodinu v zimě a čeká na blbou polévku nebyl sám o sobě dostatečně lustrujícím.

Vzdělávání

Ano, české školství nestojí za nic. Neskutečně se v něm plýtvá finančními prostředky i časem žáků, vyučují se v něm nesmyslné předměty (např. moje oblíbená historie literatury pro žáky, kteří nedočetli ani Honzíkovu cestu a pod.).

Učitelé si také neumějí poradit s romskými dětmi, které pocházejí z odlišného kulturního prostředí. Četl jsem například o neděkování, které je dáno odlišným náhledem na svět a není tedy dáno špatnou výchovou. Učitelé minimálně prvňáčků mají být na tyto odlišnosti připravováni v rámci svého vzdělávání se.

Bohužel tyto děti jsou také díky zanedbanosti od svých neodpovědných rodičů zcela nepřipraveni v otázkách kulturou neodůvodnitelných nebo neomluvitelných. Tím může být špatná hygiena, neznalost českého jazyka atd. Ano, i ta čeština je neomluvitelná a svědčí o naprostém zanedbávání rodiči. Ti přece vědí, že jejich potomci budou žít v české společnosti a mají sami usilovat, aby se jejich děti dobře domluvily a neměly problémy.

Řešením mohou být romští poradci, ale nic se nesmí přehánět. Jakmile toto zvýhodňování bude příliš na očích, stane se opět jen dalším důvodem k nenávisti. Nejen společností, ale třeba i jinými žáky, kteří taková privilegia mít nebudou.

Stejně tak není řešením násilná integrace slabších žáků do škol, kde budou zdržovat své vrstevníky. A to ani v případech, kdy slabost žáka není způsobena nedostatkem jeho inteligence, nýbrž nedostatečnou průpravou. Školství je příliš důležitá věc pro naši budoucnost, nesmíme ho dále zatěžovat dalšími nesmysly odvádějícími od hlavního poslání: vzdělávat.

Segregace v podobě romských škol (tříd) je ošemetné téma. Zavání rasismem nebo odlišnými požadavky kladenými na žáky. Nepovažuji ji za dobrý nápad, už kvůli podobnosti s dnešními zvláštními školami. Ale to vůbec neznamená, že společné třídy se mají jakkoliv přizpůsobovat romským dětem!

Stačilo by např. dva roky před počátkem školní docházky zavést povinnost pro všechny(!) děti navštívit poradnu, a tam rozhodnout, které děti nejsou dostatečně připravené a potřebují předškolní přípravku. Ta by pak byla rovněž povinná, stejně jako školní docházka. Romské děti ze sociálně slabých rodin se špatnými rodiči nedbajícími na výchovu by tak měly šanci dostat se na úroveň svých vrstevníků.

Všimněte si, že důsledně označuji takové rodiče za špatné a nedbající o své děti. Politická korektnost razí označení "jiná kultura" a pod. To já ale odmítám brát jako argument. Pokud chceme nějaké kultuře přiřknout ortel celoživotního zaostalosti, parazitismu nebo negramotnosti, pak právě tento přístup já považuji za šovinismus, ne nazývání věcí pravými jmény. Špatné vlastnosti a neznalost nejsou vůbec dané kulturně, jsou dány (kromě povahy) životním stylem.

Protože nelze od těchto špatných rodičů očekávat velká spolupráce, je třeba provázat veškeré dávky spojené s dětmi se školní docházkou a to i včetně těchto přípravek. Máte záškoláka, nemáte přídavky. Byl váš syn vyloučen z hodiny kvůli špatnému chování, nemáte přídavky. Má špatný prospěch, nemáte přídavky.

Zásadním omylem je, že dítě na které chodí přídavky je na tom automaticky lépe, než dítě na které nic nechodí! Pokud má špatné rodiče nestarající se o jeho vzdělání, je v zájmu dítěte tyto rodiče takto uplatit.

Vzdělání se ale netýká jen dětí. Příběhy emigrantů (Romů) z Anglie nebo Kanady vypráví o tom, jak si tam tito doplňují své vzdělání, učí se jazyky. Proč se totéž neděje v ČR?

Pohádky o diskriminaci Romů ve školství jsou tím silně nabourány, protože nevyučení nezaměstnaní Romové se válejí u televize nebo popíjejí na veřejných prostranstvích, místo aby si zdarma doplnili ve volném čase školy. Přihlásit se na večerní studium na státní škole není dnes problém na žádném stupni, jen o to není v této menšině výrazný zájem.

Takže by mělo platit totéž, co pro děti. Chceš podporu, musíš se ve volném čase vzdělávat. Nejde ti to a propadáš, přijdeš o ni. Bavíme se o nižších stupních, kde neúspěch je dán flákačstvím, nikoliv nároky převyšující schopnosti studenta. Kdo má papíry na demenci budiž omluven a nasměrován na invalidní důchod.

Problémy týkající se vzdělání jsou spjaty se všemi sociálně slabými, nejen Romy. Proto také žádné zmiňované opatření není diskriminační a mělo by platit pro všechny. Na rozdíl od diskriminující koncepce schválené vládou by tedy tato opatření pomohla všem, kteří to potřebují.

Diskutujte o tomto tématu na Facebooku

Humanisté šlapající po občanských právech

Politici v zájmu zaostalého průmyslu závislého na levné pracovní podporují masovou imigraci levné pracovní síly. U nás zachází ještě dál a vytváří privilegované vrstvy, pro které neplatí daňové právo: konkrétně Vietnamci v zájmu ČEZkých kontraktů ve Vietnamu.

V tom jim přizvukují nadšení humanisté a mluví o lidské rovnosti a právech lidí zvolit si zemi, kde chtějí prožít svůj život naplno. A současně také jejich právu zachovat si svou kulturu, která nás velmi obohacuje.

Jejich společná píle nese své ovoce. Za posledních pět se počet cizinců v ČR zdvojnásobil z 2.5% na 5% (zdroj) a nadále jejich příliv akceleruje (zdroj). Jaké krásné zítřky nás čekají vidíme již dnes ve Francii, která má několik desetiletí náskok.

Ale budiž, někdo po takovém životě touží, je to jeho právo. Ale kde bere právo mi jako občanu tuto svou představu silou vnucovat? Bez voleb, bez referenda, bez veřejné diskuze, někdo za občany této země rozhodl v přerod v multikulturní společnost a nyní po této vytyčené cestě kráčíme.

Kdo tu skutečně nerespektuje něčí práva?

Když se někde vede diskuze na toto téma, vždy je o tom, jak my jsme netolerantní a jak bychom se měli správně chovat. Nikdy na téma, zda si něco takového vůbec přejeme a kdo to za nás rozhodl.

Kritizovat přerod v multikulturní společnost znamená být automaticky obviněn z rasismu nebo nacionalismu, minimálně překročit čáru politické korektnosti.

Minimálně polovina čtenářů tohoto textu se díky mediální masáži ani nezamyslí nad jeho obsahem a rovnou nějak obdobně označkuje mne. Rozpor ve faktech, kdy já volám po svých občanských právech a oni mne o ně ochuzují jim nedojde. Mne jako občana se nikdo neptá, zda bych raději žil v méně zalidněné zemi a zda mi vyhovuje takhle rozmělňovat národní bohatství. Mé názory mohou být omezené, motivované mou lakotou a hamižností, ale jsou mé a jako občan mám  právo, aby takto závažná změna prošla demokratickým volebním procesem a diskuze na toto téma nebyla bagatelizována rasismem či jiným ismem.

Někdo tady jinému stěhuje do baráku cizí lidi a majitel domu musí mlčet a živit je, protože jinak je rasista. Jiný důvod k nesouhlasu takové silové přeměny svého života přece mít ani nemůže! Respektovat jiné národy a rasy přeci nelze na dálku přes plot. Skutečný respekt projevíte až tehdy, kdy se s nimi rozdělíte.

Nejlépe o sousedovo, vždyť kolik daňových poplatníků toto podporuje? Za daňového poplatníka v tomto kontextu nepovažuji nikoho žijícího z veřejných peněz, od politiků, úředníků, zaměstnanců institucí závislých na státu až po studenty plných ideálů, ale také bez jakýchkoliv životních zkušeností.

Dvacetina populace je pořád ještě množství, které nevytváří národnostní problémy, obzvláště s ohledem na původ imigrantů: slovanské obvykle křesťanské národy, které se u nás snadno integrují. Nebo asiaté, kteří vynikají v hospodářské kriminalitě, ale ne v násilí. Až se dostaneme na úroveň afro-evropských států jako Francie co do podílů imigrantů i struktury, nebude již cesty zpět. A EU nám v tom v rámci bratrského přerozdělování plánovaného v Evropské komisi ráda pomůže.

Vybudovat multikulturní společnost je velmi snadné, řada lidí se na tom dokonce obohatí (levná pracovní síla pro nekonkurenceschopná průmyslová odvětví), krátkodobě to posílí státní rozpočet (trochu jako život na dluh), humanisté mají radost. Ale jde o jízdenku jedním směrem ke světlým zítřkům plným národnostních třenic a vysokých státních výdajů na sociální podpory.

První vlna imigrantů bývá obvykle pracovitá, ale jejich potomci jsou stejně líní a rozmazlení jako Evropané. To je dobře vidět dobře ve Francii, kde těm nyní smrdí nekvalifikovaná práce stejně jako rodilým Francouzům. Ale protože pochází z chudých poměrů od negramotných rodičů, jejich vzdělání jim obvykle neumožňuje získat lepší pracovní zařazení. Proto žijí z dávek a své frustrace si často vybíjí v pouličních ganzích.

Kolik humanistů si uvědomuje, že rasismus a nacismus nejlépe bují ve společnostech se silnými národnostními menšinami? Především tam, kde je držení majetku (bohaté evropské národy vs chudí přistěhovalci), kriminalita (potomci přistěhovalců bez perspektivy) nebo státní správa (pozitivní diskriminace, čerpání sociálních dávek) výrazně odlišné podle národnostního klíče? A že naopak nejvíce tolerantní jsou národy žijící v homogenním prostředí? Až současný umělý přerod Evropy vyústí ve zvěrstva v podobě genocidy nebo násilností, kolik humanistů se přihlásí k odpovědnosti za ně?

Já sám sebe nepovažuji za rasistu nebo nacionalistu. Hrdost na můj národ se u mne téměř nevyskytuje, nevidím k ní důvod. Pokud vůbec má rasa nějaký významný vliv na genetické předpoklady člověka, bílou bych těžko označil za nejvyvinutější.  Jako ateista beru cizí víru jako výstřednost, ne jako důvod k nenávisti.

Dříve jsem byl snad vzor tolerance ke všemu možnému, od chudoby, jiným národům, náboženstvím (kolik  z vás se pokoušelo číst korán?), romské menšině atd. Postupnou změnu mé osobnosti k horšímu (ano, i dnes i uvědomuji, že má rostoucí nesnášenlivost je špatná vlastnost) beru jako příklad toho, co čeká postupně celou společnost. Ta je dnes chráněna do značné míry tím, že většina populace o světě kolem nepřemýšlí.

Až dnes vznikající problémy přerostou určitou mez a začnou více zasahovat do lidských životů, nesnášenlivost akceleruje. Kdo nevěří, ať se zamyslí nad podporou nácků a skinheads v oblastech s problémy s romskou menšinou.

Současný vývoj místo snahy těmto zbytečným problémům předejít k nim naopak usilovně směruje. Přitom nejde ani tak o ideály, jako o hloupost. Existují státy, které tuto problematiku řešily desítky let před námi různými způsoby a my již máme možnost vidět kam které řešení postupně vede. Přesto slepě kopírujeme chyby jiných, místo abychom se inspirovali u úspěšných.

Jaká by měla být imigrační politika?

K imigrační politice se lze stavět mnoha způsoby. Mě by vyhovoval takový, který nepřiznává imigrantům žádná práva získat občanství a upravuje jejich pobyt zde jako čistě pracovní s budoucím návratem do rodné země. Něco takového v minulosti uplatňovalo Japonsko a proto lze srovnávat dopady evropského rozdávačného, amerického pro-imigračního a japonského kořistnického přístupu.

(západní) Evropa

Zaplavena sty miliony přistěhovalců především z Afriky. Jejich potomci mají plná práva občanů EU, ale protože pocházejí ze sociálně slabých rodin, patří převážně ke spodině často závislé na sociálních dávkách. Povzbudivý krátkodobý impuls pro ekonomiku získaný zaměstnáním pracovitého imigranta je nyní těžce splácen živením jeho potomstva, které již nemá stejnou pracovitost a je stejně líné jako ostatní Evropané. Navíc ale s plnými právy, téměř negramotná, násilná a státem podporovaná se segregovat, nikoliv nucená k integraci.

Snaha vytáhnout menšiny ze sociálního dna stojí miliardy eur na sociální programy a přispívá k vysoké daňové zátěži snižující konkurenceschopnost evropských firem a zaměstnanců.

Potomci imigrantů se z frustrace z nulové perspektivy více obracejí k rodným tradicím nebo náboženství a obracejí se proti společnosti, která je jim cizí a ve které nemají dost prostoru se uplatnit. A mají snahu ji přetvořit k obrazu své nyní idealizované představy rodné země svých předků.

Jak bude Evropa vypadat je vidět ve Francii: sebevražedným humanismem k silným nacionalistickým stranám a brzo již i prezidentovi. Rodné země imigrantů těží ze svých uprchlíků jen minimum, jsou motivovány jich produkovat co nejvíce.

USA

V dobách, kdy imigraci tvořila prchající elita z Evropy nebo Asie (intelektuální či prostě jen aktivnější), rostla s jejím přílivem i síla státu. Dnes je ale migrace tak snadná a svět je globální, takže inteligence nemá důvody preferovat USA pro svůj rozvoj. Imigranty tvoří ekonomičtí uprchlíci, kteří nepřevyšují schopnostmi průměr populace v rodné zemi.

USA byly vždy multikulturní, současné oslabování převahy evropských národů jejich integritu neohrožuje, jen půjde o jiný stát než dříve.

Rodné země imigrantů těží ze svých uprchlíků jen minimum, jsou motivovány jich produkovat co nejvíce.

Japonsko

Díky rasistickým postojům společnosti si drží svou národnostní "čistotu", zahraniční pracovní sílu využívá k práci a s úsporami ji posílá zase zpět do rodné země =>tím původní zemi pomáhá zdaleka nejvíce, protože ji posílá kvalifikovanou a relativně bohatou střední třídu.

V současnosti Japonsko díky vymírání a oborové specializaci pracovních sil vytváří programy pro určité konkrétní profese. Vždy ale tak, aby to pro stát představovalo jednoznačný přínos: např. speciální imigrační podmínky pro zdravotní sestry ze států s podobným kulturním prostředím.

Proč se nepoučíme?

Je to paradox, že rasově motivovaný japonský přístup je evidentně nejlepší jak pro Japonce, tak pro chudé země, odkud se imigranti rekrutují.

Jen ho z ideologických důvodů v EU nezavádíme: idealismus a hraný humanismus nám brání racionálně přijmout japonskou zkušenost a aplikovat ji v Evropě.

Raději ignorujeme zjevné a dál předstíráme, že evropská cesta je ta lepší. Pýcha na evropskou humánní motivaci nám nedovoluje přiznat, že japonská cesta je přes své (pro Evropany) nemorální příčiny v konečném důsledku výhodná pro všechny.

Absurdní systém penzijního připojištění

Penzijní připojištění je stejný tunel veřejných financí jako stavební spoření. Neplní svůj účel, jen některým lidem zajišťuje slušný život z provizí a zvyšuje zisky bank.

Kdo na něm vydělává a kdo naopak prodělává?

1. Primárně se na něm rýžují zprostředkovatelé, kterým jde několik prvních let veškerého zisku na provize.


2. Když klient neuteče, vydělá dlouhodobě i banka (pojišťovna,spořitelna).


3. Pokud si střadatel uzavře na nejkratší možné období, může vydělat i on. Většinu státní podpory sice vyžerou předchozí dvě skupiny, fondem realizované zhodnocení je hluboko pod normálními spořícími účty, ale malá část státní podpory ke střadateli nakonec proteče. Pak pro něj nastává závod, aby znehodnocení bankou nebylo vyšší než státní podpora. U dlouhodobého penzijního připojištění vždy prodělá i střadatel.


4. Bit je jen stát, který platí podporu na něco, kam nikdy nedorazí nebo jen velmi okousaná zprostředkovatelem a bankou. Koho to ale zajímá, že? Správce státní pokladny jistě ne.

Co je nehorší slabina penzijního připojištění?

Majetek střadatelů není oddělen od majetku správce penzijního fondu. Proto z nich pokrývá své náklady, zejména počáteční náklad cca 10000,- až 20000,-Kč (zdroj) na získání účastníka. Z toho jsou vypláceny především provize pro zprostředkovatele, který s ním smlouvu sepsal.

Důsledku toho existuje obrovská armáda zprostředkovatelů, která minimálně v počátcích systému urychlila nárůst počtu účastníků. Poté co zájemci o spoření již natvrdo poznali, že prvních několik let jejich zisky dostává někdo jiný, mají zprostředkovatelé spíše negativní vliv na množství uzavřených smluv.

Pokud účastník změní svůj fond a během prvních let přestoupí jinam, fondu vzniká ztráta, protože se jim nestihl vrátit ani počáteční náklad. Částečně to mají ošetřené smlouvou se zprostředkovateli, který tím ztrácí nárok na provizi. Také proto penzijní fondy vylobbovaly zavedení poplatků za brzký přestup.

V posledních letech jsou fondy ve ztrátě. Protože musí ze zákona připisovat každý rok zisk, připisují jen minimální částky, které jsou hluboko pod nízko úročenými spořícími účty. Účetními kouzly se ze ztráty dělá malý zisk, aby zakladatelé nemusely ztráty pokrývat doplňováním financí z vlastního.

Znehodnocování úspor střadatelů dokresluje absurditu celého systému. Stát si za vysoký úrok půjčuje peníze, aby mohl podporovat spoření lidí na penzi. A úspory těchto lidí jsou hluboko pod úrokem, který stát platí za svou půjčku. Kdyby stát v ČNB zřídil účet každému účastníkovi, úročil je běžnou sazbou pro spořící účty a snížil podporu na polovinu, vydělal by on i střadatelé.

Chci začít spořit na stáří, jak s pomocí penzijního připojištění?

Pokud máte do důchodu více než deset až patnáct let, pohlédněte se jinde. I se státní podporou penzijní spoření vaše úložky znehodnotí.

Jste-li již v důchodu nebo těsně před, díky státní podpoře a rychlému výběru naspořených peněz dosáhnete nadstandardního zhodnocení. Nikterak závratného, výše popsaný žebříček podle výdělku platí i zde, ale alespoň převýšíte spoření na spořících účtech.

Pointou je spořit nejkratší možnou dobu a dosáhnout tak co nejlepšího výnosu. Můžete spořit 500,- měsíčně s menší podporou státu (menší výnos v procentech, vyšší v absolutní částce) nebo minimální částku s vyšší státní podporou (vyšší výnos v procentech). Tak či onak, důchod z toho nebude, takto uspořená částka bude směšná. Částky nad 500,- jsou podpořeny daňovou úsporou, ale ty se v desetiletém horizontu nevyplatí.

Jeden mraveneček mraveniště nedělá, přesto se pojišťovně upište přímo bez zprostředkovatele. Trochu tím vylepšíte bilanci fondů a hlavně vás leckterá pojišťovna nějakým způsobem odmění za to, že kvůli vám nemusí vyplácet provize někomu třetímu.

Dejte si pozor na to, jak budete moci naspořené finance vybrat. Povinným převedením na další roky na "spořící účet" by byly úspory díky poplatkům a nízkému úročení ještě dále znehodnocovány.

Své vklady do pojištění posílejte vždy až v posledním možném termínu tak, aby jste neztratili nárok na státní podporu a současně peníze ponechali v rukou penzijního fondu znehodnocovat co nejkratší dobu. Samozřejmě v ušetřeném čase je zhodnocujte alespoň na spořících účtech nebo termínovaných vkladech. Nechat je ležet na běžném účtě je ještě méně výhodné než je nechat "zhodnocovat" penzijním fondem.

Pokud vám to zaměstnavatel nabízí, nechte za vás spořit jeho. Ty peníze by vám beztak jinak nedal. Také jsou na trhu platební karty, ze kterých je část obratu posílána na penzijní připojištění.

Rady pro začínající OSVČ

Založení živnosti

Dnes je vše pro volné živnosti jednoduché, na Czech Pointu výpis z rejstříku trestů, na živnostňáku vyplnit jednotný formulář a nechat úřady, ať se s tím poperou. Při bezproblémovém zpracování je vše do druhého dne hotové, podnikat lze volitelně již od data ohlášení. Teoreticky lze vše vyřídit i na CzechPointu, případně elektronicky, to ale nemám ověřeno.

Minimalizujte administrativu pro stát

Používejte daňovou evidenci, ne účetnictví

Dokonce i když vám účetnictví povede externí účetní, napočítá si za daňovou evidenci méně než za plné účetnictví.

Daňovou evidenci zvládnete v tabulkovém procesoru nebo na předtištěných formulářích obvykle sami.
První rok si pravděpodobně vystačíte i s bezplatnými verzemi účetních programů jako je třeba WinStrom, které jsou obvykle omezeny na sto záznamů v každém číselníku. A ten další už budete sběhlí a vědět co chcete. Zda si připlatíte plnou verzi, rok vytisknete a začnete nanovo nebo budete stejně potřebovat externí účetní.

Neplaťte DPH, pokud nemusíte

Zní to lákavě si odepisovat DPH za počítač a jiné výlohy. Ale i dobrovolní plátci DPH musí každé čtvrtletí podávat daňové přiznání a to je administrativa a nervy navíc.

Pokud budou vaši odběratelé soukromé osoby nebo neplátci, vaše plátcovství vaše služby prodraží. Naopak zákazníkům plátcům (firmám) je váš statut ukradený.

Pokud si vystačíte s daňovou evidencí, DPH ji značně komplikuje. Musíte správně rozhodovat data zdanitelného plnění, pro účely DPH evidovat příjmy podle nich, zatímco pro účely daně z příjmu zase podle skutečného data přijetí platby.

I když se připravují legislativní změny, dnes vystavení faktury s DPH znamená, že za ní musíte státu daň odvést, dokonce i když ji váš zákazník neproplatil. Není nad to mít v pokladně pár tisíc a bát se vystavit fakturu za sto tisíc plus DPH, na které byste v ten moment neměli. Můj zákazník si takhle dal půl roku zpoždění s částkou ještě o něco vyšší, alespoň jsem si užil v životě trochu toho adrenalinu.

Pokud přeci jen budete plátci DPH, vystavujte raději z těchto důvodů rizikovým zákazníkům nedaňové proformy.

Pokud si připlatíte za externí účetní, počítejte každé tři měsíce s náklady kolem dvou tisíc korun za daňové přiznání a zmatky kolem předání podkladů.

Dobře si tedy spočítejte, jaké vaše očekávané náklady sebou DPH vůbec nesou (plat zaměstnance nebo dodávka od neplátce ne) a zda-li se to vůbec vyplatí. Také nezapomeňte, že náklady na vložení drobných daňových dokladů do účetnictví mohou převýšit přínos jejich zaúčtování.

Pokud budete neplátce, musíte si hlídat obrat, aby nepřesáhl milion korun za dvanáct měsíců po sobě. Jako neplátce také nesmíte kupovat služby od firem plátců DPH z EU nebo kohokoliv mimo EU! Zboží odebírat z EU od plátců můžete do hranice maximálně 326K (přesně vizte zákon o DPH). Pozor, od 1.1.2010 nesmí neplátce ani poskytovat své služby plátci z EU!

Jako plátce DPH si se službami z EU užijete zase při zaúčtování, kdy u nich neplatíte DPH dodavateli (jak by tomu bylo u českých dodavatelů), ale odvádíte ji sami ve svém přiznání. Pokud služby poskytujete, tak (od roku 2010) musíte podávat měsíčně souhrnné hlášení DPH u služeb s místem plnění v jiném členském státě EU, navíc prostřednictvím polofunkčních datových schránek!

škrtnutý text doplním, až budu mít v ruce plný text novelizovaného zákona platného od 1.1.2010. Určitě se plátcem stává kdokoliv poskytující službu jinému plátci v EU (i kdyby za korunu), ostatní musím ještě nastudovat.

Uplatňujte náklady paušálem

Náklady uplatňované paušálem jsou z pohledu administrativy krásná věc. Na konci roku sečtete příjmy a uplatníte procento dané zákonem. Dnes je to kolem 50%, podle oboru a jak se páni poslanci vyspí.

Samozřejmě paušální náklady nemá smysl uplatňovat v maloobchodě či pokud přeprodáváte cizí produkty. Vaše marže by musela být přes sto procent u paušálu 50%, aby se vám to vyplatilo!

Ale mnohé služby mají náklady v řádu jednotek procent a na nákladovém paušálu dobře vydělávají. Nebo pokud se vám povede oddělit svou práci od přeprodeje, pravděpodobně je toto dobrá cesta i pro vás. To se může povést, například pokud si zákazník bude materiál kupovat sám a vy mu budete fakturovat jen svou práci.

Další obrovskou výhodou nákladového paušálu je zjednodušení daňové evidence - nemusíte evidovat výdaje a dohadovat se s FÚ na jejich oprávněnosti.

Pokud budete náklady chtít uplatňovat ve skutečné výši, musíte i v daňové evidenci evidovat náklady a případný majetek.

Obejděte se bez zaměstnanců

Dobře si rozmyslete, než přijmete prvního zaměstnance! Zaměstnanec znamená obrovský nárůst administrativy!

Musíte se registrovat jako malá organizace na sociálce, a poté jim každý měsíc posílat výkazy. Po roce si vás pozvou na kobereček a budou kontrolovat, zda je vše v pořádku: docházky, platby, smlouva, všechny výkazy, registrace, pojištění. Pak totéž každé dva roky.

Pro zaměstnance musíte také uzavřít ze zákona úrazové pojištění, platby jsou v řádu stokorun za čtvrtletí. To je relativně v pohodě, navíc to kryje úrazy v zaměstnání nebo nemoc z povolání - za tu má zaměstnanec nárok minimálně na dvanáct platů odstupného.

Opruz je zdravotní pojištění. Každý měsíc se musí posílat papíry pro každou zdravotní pojišťovnu, kterou vaši zaměstnanci mají. Máte-li dva a jsou u dvou různých pojišťoven, máte dvakrát tolik práce. Někde lze podávat toto elektronicky, samozřejmě s platným podpisem.

Krásně je na tom vidět konkurence: pojišťovna, kterou si vybírá zaměstnavatel, má minimální administrativu. Pojišťovna, kterou nemůže zaměstnavatel poslat vítekam, ta ho buzeruje s papírováním.

Pokud berete svého prvního zaměstnance, raději jděte cestou externí účetní a delegujte na ní všechna práva. Za pár stovek měsíčně za vás vyřídí všechnu agendu, se kterou by se laik potýkal několik dní a ještě by se bál, na co zapomněl. A protože má takových klientů více, má přehled i o související legislativě a změnách v ní.

Budete-li si vše zařizovat sami, zapomeňte na jinou činnost: pro samé nervy a studování zákonů se k vydělávání peněz nedostanete.

Nemoc zaměstnance

Stačí aby zaměstnanec onemocněl a vy budete platit první dva týdny nemoci, aniž by vám pomáhal na tuto odměnu vydělávat!

Takže jestli nestíháte a doufáte, že přijmutím zaměstnanec ušetříte trochu času, vše se může ještě zhoršit. Ze dne na den budete muset sám vydělat dost peněz pro dva.

Pokud jste zajetou firmou, tak to unesete. Pro začínajícího živnostníka bez rezervy to je na infarkt. Pak se divte, že je tolik podvodů s minimální mzdou a prací na černo.

První zaměstnance nikdy nepřijímejte na dobu neurčitou!

Po uplynutí jeho zkušební lhůty pro vás představuje obrovské riziko:
pokud se podnikání nedaří a vy chcete skončit nebo ho omezit, zaměstnance musíte držet ještě cca dva měsíce po udělení výpovědi. A pak mu vyplatit odstupné za další tři měsíce (přesná pravidlo naleznete v platném zákoníku práce).

Pro tento případ je skoro nutné držet si na účtě rezervu ve výši pětinásobku platu prvního zaměstnance nebo uzavírat smlouvu na dobu určitou.

Můžete klidně každý půlrok uzavírat se stejným zaměstnancem novou smlouvu a vždy před obnovení znovu zvážit, zda máte dost zakázek na další období. Zákon ale tuto praktiku omezuje na maximálně dva roky.

Toto neberte na lehkou váhu! Kamarád podnikal pár let, pak přibral jednoho zaměstnance a po dalším roce lehce plusového zisku ty nervy vzdal, šel raději do klidného zaměstnaneckého poměru. Z neznalosti ale svého zaměstnance přijal na dobu neurčitou, což v praxi znamenalo povinnost vyplatit najednou desítky tisíc odstupného. Půjčku na to pak splácel rok ze svého platu. Dobře mu tak buržoustovi, neměl vykořisťovat!

Demence omezení zákoníkem práce zaměstnávat na dobu určitou nejdéle dva roky po sobě vynikne v mém příkladě, kdy jsem (poučen kamarádovým koncem) přijal svého zaměstnance na dobu určitou a po roce smlouvu obnovil na dalších dvanáct měsíců.

Příjmy mi ve 2009 o dost klesly, výhled do budoucna také nikterak růžový. Pár měsíců bych to klidně ještě zkoušel táhnout, ne ale s rizikem povinnosti vyplatit pět platů. Nebýt zákonného omezení součtu poměrů na dobu určitou, nebýt odstupného a výpovědní lhůty, byl bych zaměstnavatel minimálně do března 2010.

Dobře, jsou firmy, které za dva roky už téměř najisto vědí, jak na tom budou s prací příští rok. Já jsem ale jen živnostníček, vím prd. A vědět stejné prd budu i za pět let, pokud nezměním obor svého podnikání. Takže jsem mu musel dát výpověď, nejsem sebevrah.

Vést daňovou evidenci, nemít zaměstnance, nebýt plátce DPH a uplatňovat náklady paušálem znamená redukovat účetnictví na evidenci vydaných faktur a evidenci přijatých plateb!

Šetřete náklady

Banka

Ze zákona ani bankovní účet mít nemusíte, ale snad kromě řemeslníků inkasujících do ruky se bez něj těžko obejdete.

Pro potřeby podnikání můžete používat i svůj osobní účet, ale riskujete dohadování se s finančákem nad jednotlivými soukromými položkami, stejně tak je to obvykle porušení podmínek bank.

U firemního účtu banky úroky nestrhávají a vy si je sám zahrnujete do daně z příjmů, u nepodnikatelských banky používají srážkovou daň. V momentě, kdy vaše sazba daně z příjmů se bude lišit od srážkové daně, máte používáním nepodnikatelského bankovního účtu pro podnikání zaděláno na potenciální problém s finančákem.

Banky v ČR odírají své klienty na poplatcích jak mohou. Jen prosté ohlášení nějakého účtu jako podnikatelského platíte za stejné služby obvykle více.

Klidně si ze začátku říkejte, že těch pár stovek není důležitých, v ročním vyčíslení to ale není málo. V momentě, kdy vám začne chodit více plateb zjistíte, že platíte na bankovních poplatcích klidně kolem tisícovky měsíčně.

Měl jsem přes dva roky účet v ČS a na bankovním výpisu jsem díky záplavě poplatků obtížně hledal skutečně zajímavé položky. A některým poplatkům jsem přes veškerou snahu neporozuměl, ač byly jistě v souladu s mou smlouvou.

Na trhu jsou nabídky BRE Bank (mBank) a především FIO, které živnostníkům nabízí základní služby s téměř nulovými poplatky.

FIO je zatím jen záložna (záruky státu stejné jako u banky), ale je například nejlepším způsobem jak přijímat platby ze Slovenska. Ve větších městech lze i na jejích pobočkách vkládat hotovost na účet, případně využít pro vklad poboček ČSOB. Toto jsem ale za tři roky v podnikání potřeboval pouze jedinkrát. Jediné za co jim platím jsou papírové výpisy z účtu, protože se mi nechce do účetnictví zakládat prosté výtisky z otřesně vypadajícího web rozhraní a FIO neumí zasílat PDF.

BRE má v tuto chvíli poplatky za odchozí platby (těch bývá ale obvykle méně než příchozích), webové rozhraní vypadá lépe, ale má méně funkcí.

Já jsem zakotvil s "firemními" financemi u FIA s tím, že mám další osobní spořící účty u nich i další bance.

Svůj bankovní účet pro podnikání ovládám stejně jako svůj osobní běžný účet: držím na něm jen nezbytné prostředky, pokud je třeba doplnit převádím do něj ze spořících (účetně "vklad do podnikání"), pokud je tam moc vybírám převodem na lépe úročený spořící (účetně "osobní spotřeba").

Používám dva spořící účty v různých bankách. To proto, abych diverzifikoval riziko: při pádu jedné se neocitnu bez prostředků. Poplatky mají oba nulové, jinak bych to dnes již ani nebral. Jeden je ve FIO, takže doplnění prostředků na podnikatelský účet je okamžité.

Pro začátek opravdu žádné nadstandardní služby nepotřebujete a pokud časem ano, můžete si ke svému podnikatelskému běžnému účtu otevřít další v jiné bance. A chcete-li si mermomocí budovat historii u nějaké renomované banky z naivní představy o její možné budoucí vstřícnosti například při úvěrování, můžete si každý měsíc převádět zisky k ní. Dokonce tak i máte možná šanci získat slevu za vedení účtu. A díky příjmu peněz od zákazníků na účet v bezpoplatkové bance nebudete hradit té drahé skoro žádné poplatky.

Vše elektronicky

Pokud vaši odběratelé jsou jen trochu schopní, posílejte jim faktury v PDF. Ušetříte za tisk, poštovné a běhání na poštu.

I pro vás je snazší si tisknout faktury přijaté nebo výpisy z účtu z PDF než čekat na jejich doručení poštou.

Nově je snaha prosadit v ČR jednotný fakturační formát ISDOC. Počítám, že v roce 2010 by se mohl dočkat širšího používání.

Pokud budete používat nějaký ekonomický software pro vystavování faktur a párování plateb (například WinStrom), spoustu času ušetří exportovat příkazy k úhradě či v opačném směru došlé platby v univerzálním formátu výpisů ABO. Ten je podporován i u levných podnikatelských účtu od FIO a BRE, možná dokonce lépe než u leckterých drahých.

Stát elektronickou komunikaci oficiálně prosazuje, bohužel v praxi vždy jen metodami blízkými spřáteleným firmám. Typickým příkladem jsou polofunkční datové schránky zadané České poště, outsourcované Českému Telekomu (pardon O2) s veřejným rozhraním závislým na českém Svazarmu (pardon Software602) a Microsoftu (jinde jde jen o emulaci).

Další házení klacků pod nohy najdeme také u elektronického podání DPH v podobě formátu EPO1, opět propagující software jedné firmy.

Běžné situace

Nákupy do firmy

Dokud jsem byl plátce DPH, musel jsem evidovat minimálně výdaje s DPH. Kdo chce náklady uplatňovat v jejich skutečné výši a ne paušálem, musí evidovat všechny náklady.

Běžnou spotřebu jsem nakupoval normálně za soukromé peníze a paragony zahrnované do účetnictví byly vlastně vkladem do podnikání. Časem mi účetní vytvořila virtuální pokladnu, ze které jsem to jakoby platil.

V mém případě to ale opravdu za tu námahu nestojí, ani být plátce, ani evidovat náklady, vykašlal jsem se na to. Ušetřím náklady na vedení účetnictví: ty dvě knihy v daňové evidenci jako neplátce uplatňující náklady paušálem zvládnu sám. A hlavně sbohem nervování při schraňování a kompletování dokladů a daňovým přiznáním každé tři měsíce. Nebo evidence majetku!

Fakturace

• Proforma faktura: jen cár papíru, který protistraně sděluje, že je záhodno něco zaplatit a jak to má udělat. Obvykle dokud nezaplatí, nedostane službu. Ideální pokud jste plátci DPH a chcete předem peníze od zákazníka slibotechny -> když nezaplatí, neodvádíte státu DPH za něco, co jste nikdy neviděli a možná neuvidíte. Není účetním dokladem, můžete jich teoreticky rozeslat kolik chcete a neovlivní účetnictví. Nikdy neobsahuje vyčíslení DPH (ani u plátců) a je dobré uvést text "není daňový doklad". Někdy bývá označena jako "zálohová faktura". O přijatou částku poté ponížíte konečnou částku na skutečné faktuře tak, že přidáte řádku se zápornou cenou a prázdnou DPH ve smyslu "uhrazeno zálohou č. XXX dne YYY".


• Faktury: účetní doklady, musí na nich být uvedeny údaje o registraci. Tedy například věta "Podnikání na základě živnost. oprávnění: ŽL vydaný XXXX č.j. XXX, ev.č. XXX".
  
  
  
  • Faktura: vystavují ji neplátci DPH. Neobsahuje datum zdanitelného plnění, DIČ (příjemci jsou na to hákliví, nicméně v přeshraničním styku EU by to smysl mělo pro ověření příjemce, jak ji má zaúčtovat), nemá vyčíslenu DPH. Obsahuje větu: "nejsem plátce DPH".
  
  
  • Faktura - daňový doklad: totéž jako faktura, ale vystavuje ji plátce DPH, proto na ní uvádí své DIČ a vyčísluje DPH.
  
  
  • Daňový doklad o přijaté platbě (zálohová faktura obsahující DPH): často doklad o úhradě proformy, prostě platba předem za budoucí služby, po čerpání služby bude vystavena faktura za ně obsahující zápornou řádku včetně případné záporné DPH.
  
  
  
  

Při fakturaci jako neplátce DPH jste v klidu: vydáte fakturu a ta se projeví na dani z příjmu k datu jejího zaplacení. Nestaráte se o to, k jakému datu si ji naúčtuje váš zákazník. Přijaté platby prostě zaplatíte k datu uvedené splatnosti. Jste-li neplátce zahodíte (pozor, vše archivujte v nějaké krabici, kvůli případné změně způsobu uplatňování nákladů!), jste-li plátce dáte do nákladů k datu úhrady.

Plátce DPH to má těžší: vydá-li fakturu, musí rozhodnout o jejím datu zdanitelného plnění podle data, kdy byla služba dodána. Poté k tomuto datu musí odvést DPH, ať už mu jeho zákazník tuto fakturu proplatí nebo ne. U přijatých faktur si ale o DPH na dosud nezaplacených fakturách ponížuje svůj odvod (chystá se změna zákona). Je-li přijatá faktura od neplátce, musí rozhodnout, kdy ji zaúčtuje (to není tragédie, protože neovlivní odvody DPH, jen příjmy).

Vždy nejpozději 15. v měsíci musíte vystavit faktury s datem zdanitelného plnění (služba čerpána) v měsíci minulém.

Web a internet

Ze zákona jsou firemní webové stránky obchodní listinou (stejně jako firemní korespondence, faktura nebo objednávka) proto musí být tak zřetelně označeny: vaše obchodní údaje včetně údajů o registraci, víceméně totéž co na faktuře.

Google Adwords a Adsense

Google je pro Evropu zastupován irskou pobočkou, vždy tedy jste v obchodním vztahu s firmou v jiném členském státě.

2009

Povinnost k DPH má do konce roku 2009 příjemce služby.

Neplátce DPH nemůže inzerovat na Google Adwords, kterou fakturuje irský Google ->lze obejít českým zprostředkovatelem (bude to dražší o jeho marži) nebo takový účet v GA označit jako nesloužící pro podnikání a nedávat si ho do nákladů (otázkou je, zda je to legální, když se DPH tímhle odvede v Irsku).

Poskytovat reklamu (službu) na Google Adsense může i neplátce.

2010

Od ledna 2010 má povinnost k DPH poskytovatel služby.

Kdokoliv poskytne svůj reklamní prostor (Adsense), stává se automaticky plátcem DPH.

Nemám k dispozici plné nové znění zákona o DPH, tak nevím jak je to nově s možností objednat si službu Adwords. Až budu mít, tak doplním.

Daně a pojištění

• záloha na daň z příjmu: v prvním roce neplatíte resp. nemusíte, v dalších podle dosaženého zisku


• zdravotní pojištění: typicky VZP, v prvním roce minimální zálohu (výše a termíny uvedeny např. na vzp.cz), v dalších buď zase minimální nebo podle zisku navýšenou


• sociální a důchodové: první rok minimální zálohu (výše a termíny uvedeny na cssz.cz), v dalších letech podle zisku, slouží pro důchod a živení nezaměstnaných


• nemocenská: OSVČ nemají povinnou a protože měla pro ně podmínky nastaveny extrémně nevýhodně, také ji téměř nikdo neplatil. Je z něj hrazena nemocenská a peněžitá pomoc v mateřství. Od 2009 je platba dost nízká, ale vzhledem k tomu, že živnostníkům prvních 14 dní nemoci nikdo neproplatí a poté jde o směšnou částku, je otázka, k čemu to platit. Výjimkou jsou živnostnice v plodném věku, těm by neplacení způsobilo ztrátu nároku na PPM.


• platby za zaměstnance: klasika z výplatní pásky, tedy jejich sociálka a zdravotní, plus vaše sociálka za ně plus zdravotní, plus jejich zálohy na daň z příjmu, pojištění


• plátci DPH každé čtvrtletí (velcí plátci i měsíčně, ale ti asi nečtou takovéhle kuchařky) daňové přiznání a odvod DPH. Pokud náhodou chcete od státu DPH vrátit, protože fakturujete cyklicky za delší období a v daném čtvrtletí byly výdaje vyšší než příjmy, okamžitě následuje kontrola z finančáku.


• jednou za rok přiznání daně z příjmů. Má být na jaře, ale trikem s použitím daňového poradce lze odložit do června. Na základě tohoto přiznání se doplácí nebo žádá navrácení přeplatku sociálního a zdravotního pojištění.

Pokud máte jeden rok velké příjmy a následuje jejich šílený propad, jsou z toho problémy: vysoké zálohy, které byste dostaly zpět až někdy další rok. Řešením je požádat o jejich snížení nebo odpuštění.

S FÚ zkušenost nemám, když mne tohle potkalo ve 2009, byly zálohy odpuštěny všem malým zaměstnavatelům. Sociálka byla v pohodě, jeden formulář s výpisem příjmů za poslední tři měsíce, jejich rozhodnutí a rozumně snížena záloha. Dokonce o tolik, že jim budu po daňovém přiznání ještě doplácet. VZP v tomhle extrém, opruz formulář a každý čtvrtrok žádat znovu nebo platit původní zálohy. Na to jsem se vykašlal, budou tedy příští rok vracet oni mě.

Jinak neplatit žádné zálohy je ošidná věc: vydělané peníze se rozfofrují snadno, a pak přijde podání přiznání z příjmu a může to být docela šok. Pro mne byl 2008 extrémně dobrý rok a zálohy jsem měl nízké podle 2007. O to větší deprese přišla na jaře s propadem zakázek a hlavně když jsem spočítal DPH za poslední čtvrtletí cca 50K, k tomu doplatky daně, sociálky a zdravotky cca 150K a k tomu viděl novou výši předepsanýcg záloh. Dobrý pocit člověka s finanční rezervou mne rychle přešel. Když to platíte pravidelně, tak jsou z toho ty deprese menší a nemáte tendenci všechno rozházet.

Diskutujte k tomuto tématu na Facebooku